Staré pastviny patří k nejcennějším místům valašské krajiny. Nápadné jsou už zdálky tím, že na nich rostou tu a tam keře jalovce, růží, hlohů a dalších dřevin. Tyto převážně ovčí pastviny jsou prostorným místem k životu pro mnoho vzácných druhů denních i nočních motýlů. Jeden z nich, perleťovec maceškový (Argynnis niobe) na Valašsku tvoří nejsilnější populaci v celé České republice.
Motýl perleťovec maceškový žije v bočních údolích Vsetínské Bečvy, kde se dosud pasou ovečky. V hlavním údolí podél řeky Bečvy je půda využita víc jako orná a také je zde vyšší zástavba. Pastviny z těchto míst už zmizely a s nimi i perleťovec. V údolí Rožnovské Bečvy motýl žije také, ale velmi vzácně, protože se zde ve vyšší míře páse pod zemědělskými velkostatky.
Perleťovec nutně potřebuje alespoň občasné šetrné přepásání louky ovcemi. Při pohybu zvířat vznikají sluncem vyhřáté obnažené plošky půdy, které jsou jako jediné využívány kladoucími samicemi. Housenky vyžadují pro svůj vývoj řídkou, nízkou trávu. V porostech s vysokou trávou, které jsou pouze sečeny, nepřežijí. Ale všeho moc škodí a tak i tolik potřebná pastva musí být šetrná. Perleťovec nesnáší intenzivní pastvu s desítkami kusů ovcí na hektar, na takové pastvině dochází k rušení housenek a chybí zde nektar pro motýly.
Místa ke kladení již známe – obnažená půda, ale nejlépe hned vedle se musí motýli i nakrmit. Housenky mají nejraději pcháče, bodláky a chrpy. K odpočinku musí být nachystán keř či nízký, hustý stromek. Motýli jsou dobří letci, v sousedních údolích spolu komunikují přelety i přes hřebeny. Nalétají během života mnoho kilometrů, bohatá mozaika krajiny tak musí být zachována na obrovských plochách.
Perleťovci budou i nadále žít vedle nás pouze v pestré krajině. Bez existence osamocených stromů a keřů, sadů, remízků, lesíků, ale i různě sečených a pasených luk by byl tento krásný motýl na pokraji vyhynutí i na Valašsku tak, jak se tomu stalo všude jinde v ČR.
