Spánek potřebujeme k životu všichni. Ale žádný člověk nedokáže to, co některé druhy zvířat - prospat zimu! V současné době, kdy rtuť teploměru klesá hluboko pod bod mrazu, najdeme mnoho živočichů ukrytých ve svých norách, skrýších a doupatech, oddávajících se zimnímu spánku.
Důvodem pro zimní spánek je hospodaření s tělesným teplem. Pokud si živočich v zimě udržuje stálou teplotu, má mnohem větší energetické výdaje. Aby zamezil tepelné ztrátě, vyhledá vhodný úkryt a omezí své životní funkce- teplota těla klesá, dýchání se zpomaluje. Tuto unikátní schopnost nazýváme zimní spánek. Rozlišujeme pravý a nepravý zimní spánek.
Mezi pravé zimní spáče řadíme plchy, sysly, křečky, netopýry nebo ježky. S příchodem zimy upadnou do tzv. hibernace. Jejich životní funkce se téměř zastaví, metabolismus jakoby čerpal dovolenou. Zvířata nepřijímají potravu a nepijí. Jejich tělesná teplota se snižuje na 5 až 0,2 °C. Srdce sysla bije šestkrát pomaleji a vydechne pouze 2x za minutu!
Během hibernace tělo čerpá energii z nashromážděných tukových zásob. Hibernant spí hlubokým spánkem s minimálními přestávkami až do příchodu jara. Probuzení ze spánku je pomalý a energeticky velice náročný proces. Proto se vyrušovaní spáči často jara nedožijí.
Nesprávná je představa, že medvědi na zimu zalézají do brlohu a spí jak zabití až do jarního sluníčka. Medvěd, podobně jako jezevec, přečkává zimu nepravým zimním spánkem. Oproti hibernaci zde nedochází k tak výraznému zpomalení životních funkcí. Jsou schopni se okamžitě vzbudit a ze svého úkrytu vycházejí pouze se napít a vykonat potřebu.
Zimní spánek má u mnoha zvířat velký význam pro přežití zimy. Ta nejmenší zvířata spí nejdéle a jsou také nejvíce choulostivá na předčasné probuzení.
