Co letos přinese Mikuláš? Že je na tuto otázku ještě brzy? V dnešní době snad ano, ale v minulosti byl touto dobou ten nejvyšší čas přemýšlet, čím potěšit dítka o adventním čase. Vrcholící podzim byl zároveň také poslední příležitostí k doplnění zásob na zimu, které se dle tradice měly objevit i u štědrovečerní tabule. Hospodyňky bývaly však starostí s mikulášskou, potažmo vánoční nadílkou většinou ušetřeny. Dětem se nadělovalo často právě to, co bylo po ruce ve spíži, mikulášská nadílka navíc dříve zcela suplovala tu vánoční. V chudých rodinách to bývaly právě většinou jen potraviny, čím rodiče své děti podarovali, samozřejmě se jim ale snažili alespoň trochu přilepšit. V mikulášském balíčku tak děti mohly již před sto lety najít nejen běžné ovoce, ale třeba i pomeranče, fíky, datle či jiné laskominy, které maminky potají přinesly z navštívených jarmarků. A když už nezbyly peníze na hračku, poradily si máminy ruce jinak – právě ze sušeného ovoce dokázaly během chvilky vykouzlit čertíky, zvířátka, kominíčky nebo jiné laskominy. Co na tom, že se u nás na Valašsku sušilo ovoce v tradičních dřevěných sušárnách, z nichž ovoce někdy méně, někdy více čpělo kouřem a mělo nezaměnitelnou uzenou příchuť. V kuchyni to hospodyňkám kupodivu vadit nemuselo, „uzenky“ stačilo povařit, pachuť zmizela a k dispozici byl rázem výborný polotovar k přípravě zimních pokrmů. To ovoce na oblíbené panáčky namáčet nešlo, což ale malým mlsounům snad ani nevadilo – radost z jednoduché hračky, kterou, když se omrzela, bylo možné zbaštit, byla nade vše.
I na paměť oněch časů, kdy obyčejné sušené ovoce zachránilo mnohdy naše předky před strádáním hlady, patří dodnes sušené ovoce nejen do tradiční mikulášské nadílky, ale i na štědrovečerní stůl. Nezapomínejte na něj: v mnohých sušárnách ovoce se i v těchto dnech ještě topí a k opatření zdravého mlsání na dlouhé zimní večery je tedy ten nejvyšší čas!
