Dne 27. 6. si připomeneme smutné výročí 70 let od popravy Záviše Kalandry, který se stal obětí komunistické zvůle. Kalandra se narodil 10. 11. 1902 ve Frenštátě pod Radhoštěm, jeho otec lékař Břetislav Kalandra začal roku 1912 působit ve Vsetíně, kde se přestěhovala celá jeho rodina. Záviš absolvoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, následně začal studovat v Praze klasickou filologii a filozofii. Jelikož se od studií díky svému sociálnímu cítění angažoval v komunistické straně (1923 se stal jejím členem), do jejíhož tisku i přispíval, získal si pozici v redakci Rudého večerníku a později v Rudém právu. Jelikož byl Kalandra člověk vysoce inteligentní a svobodného smýšlení, brzy si uvědomil totalitní podstatu stalinského komunismu, prosazovanou u nás v KSČ Klementem Gottwaldem. S vedením strany se ve 30. letech dostával často do konfliktů, kdy odmítal podřízení vedení strany politice Sovětského svazu. Konflikty vyvrcholily jeho kritikou moskevských procesů v roce 1936, za kterou byl ze strany vyloučen. Poté se nadále živil jako novinář. V říjnu 1939 Kalandru zatklo gestapo na základě jeho komunistické minulosti a kritických článků proti Německu. Až do konce války byl vězněn v koncentračních táborech Ravensbrück a Sachsenhausen. Po osvobození se Kalandra věnoval literární a vědecké tvorbě.
V období po válce se Kalandra vyhraňoval k postupnému omezování svobody politické i kulturní, a příklonu naší země k SSSR v čemž viděl nebezpečí pro její další vývoj. Když komunisté v únoru 1948 převzali moc v zemi, bylo mu zamezeno dále publikovat v tisku. Vzhledem k nastalé perzekuci odpůrců nového režimu bylo jen otázkou času, kdy si pro Kalandru přijde Stání bezpečnost, komunisté totiž nezapomínali a neodpouštěli svým odpadlíkům. K jeho zatčení došlo v listopadu 1949. Následně se stal součástí vykonstruovaného procesu s protistátní skupinou Milady Horákové (tu osobně vůbec neznal), kde hrál roli hlavy smyšlené trockistické skupiny, která měla předávat tajné informace na západ. Celý proces měl za úkol očernit členy demokratických socialistických stran a patřičně odstrašit všechny potenciální odpůrce režimu. Kalandra byl v procesu ukazován jako odstrašující případ odpadlíka strany. Po absolvování krutých výslechů, kde se mu dostalo psychického i fyzického týraní, nakonec krajně vyčerpán podepsal smyšlená obvinění komunistických prokurátorů. Dne 8. června 1950 byl společně se svým přítelem Oldřichem Peclem, Miladou Horákovou a Janem Buchalem odsouzen k trestu smrti za špionáž a velezradu. Během zmanipulovaného procesu, který sloužil jako divadlo komunistické propagandě, k absurdním obviněním přistupoval v rámci možností s ironií a sarkasmem. Procesu se dostalo mezinárodního ohlasu a proti rozsudku protestovali spisovatelé André Breton a Albert Camus. O milost pro Kalandru u Gottwalda žádali i profesoři historie z Harvardovy univerzity, či Kalandrova žena Ludmila Rambousková-Kalandrová. Žádosti nebyly vyslyšeny, k popravě Záviše Kalandry došlo ráno 27. 6. 1950.
V 60. letech se objevily snahy o plnou rehabilitaci Kalandry, ale nástup normalizace jim učinil přítrž (podařilo se jen zrušit rozsudek). Až po roce 1989 se obviněným v procesu dostalo plné rehabilitace a Záviš Kalandra byl vyznamenán in memoriam Řádem T. G. Masaryka I. třídy. Roku 1990 byla přejmenována na Vsetíně-Rybníkách ulice Mičurinova na ulici Záviše Kalandry, na vsetínském hřbitově se nachází i jeho symbolický hrob.
