V roce 1912 ztroskotal ve své době největší zaoceánský parník na světě. Titanic byl lodí velmi výjimečnou, a to i co se týče komfortu pro cestující a vybavení interiérů. Prostory určené pro nejváženější pasažéry byly propojeny velkým schodištěm, které ústilo v jídelně. Na jeho konci je středové zábradlí ukončeno sloupem s postavou světlonoše – chlapečka se zdviženou pochodní, ukončenou elektrifikovaným plamenem. A tady se dostáváme k úvodní otázce: nepochází toto světlo z někdejších skláren firmy S. Reich & Co. ve Valašském Meziříčí?
Uzavřená stínidla s motivem plamene vyráběly Reichovy sklárny od roku 1906, jak dokládají vzorníky skla dochované v místním muzeu. Plamínek byl zřejmě velmi populární – vyráběl se v různých velikostech a provedení celých sto let. Konkrétně stínidlo na fotografii ze sbírek Muzea regionu Valašsko bylo vyrobeno v roce 1998 za použití kovové formy z roku 1929. Tehdy bylo sklo (větší než stínidlo z roku 1906) navrženo pro londýnský trh. Firma S. Reich & Co. měla přitom už od roku 1865 svou obchodní pobočku i v Londýně, takže je možné, že světlo zářící v nejluxusnějších prostorách Titanicu pocházelo z krásenských skláren. I když musíme podotknout, že přestože sklárny S. Reich & Co. patřily na počátku 20. století k největším producentům osvětlovacího skla v Evropě, nebyly jedinou firmou, která stínidla ve tvaru plamene vyráběla. Najdeme je např. i v sortimentu firmy J. Schreiber & Neffen A. G., u nichž je ale podobné stínidlo doloženo až k roku 1915.
Dobová fotografie hlavního schodiště ve foyer pro 1. třídu zaoceánského parníku Titanic (foto převzato z www.maritimequest.com)
Stínidlo ve tvaru plamene ze sbírek MRV, matované trojvrstvé sklo, v. 42 cm, replika z roku 1998, vyrobeno v OS Lares s. r. o., Valašské Meziříčí. (foto Kamila Valoušková)
