Svátky Všech svatých probíhaly v minulých staletích na Valašsku ve znamení hospodářského zklidnění, rodiny se setkávaly a společně navštěvovaly hřbitovy, kde byly uloženy ostatky jejich blízkých. K výzdobě hrobů připravovaly hospodyně věnečky, často i kytice z papíru, k jejichž výrobě posloužilo vše, co bylo po ruce. Hroby předků na Valašsku tak zdobívaly především papírové růže máčené ve vosku, na venkovských hřbitovech nechyběly ve výzdobě často i zemědělské plodiny – drobná jablíčka, ořechy, dýně či řepy. Z živých květin bylo zvykem pěstovat chryzantémy (zv. všesvatky či všesvatníky). Do módy se postupně dostávaly také lesní věnce či výzdoba profesionálních zahradníků – ti si na přelomu října a listopadu často zřizovali vlastní stánek u vstupu na hřbitov, kde kromě nejrůznějších věnců a živých květin prodávali např. i voskové svíce. Ač jsou svátky připomínající zemřelé předky prastarého původu (například zvyk pokládat na hroby čerstvé květiny je znám už ze starého Říma), v našem kulturním okruhu postupně dospěl vlivem křesťanství do oslav koncentrovaných k svátku Všech svatých (1. 11.) a Dušičkám (2. 11), kdy právě svátek zasvěcený všem svatořečeným pomáhal přečkat období nastupující zimy, se kterou se prolínaly obavy z působení negativních sil a návratu duší zemřelých, které se mohly vracet do světa živých spolu s nejrůznějšími démony.
Předchůdcem Dušiček, které převrstvily starší zvyky, aniž by ty byly zcela zapomenuty, je keltský svátek Samhain. Připadá na noc mezi posledním říjnem a 1. listopadem a je zároveň pohanským Novým rokem, kdy se hranice mezi světy živých a mrtvých potkávají ruku v ruce s oslavou úrody a přivítáním obávané temné části roku. Věřilo se, že živí v tento čas mohou navštívit podsvětí a mrtví se naopak vracejí do světa živých, zvykem proto bývalo prostírat pro zemřelé příbuzné či nechávat za oknem hořící svíčku, aby dušička našla cestu (zároveň ve vydlabané dýni, na Valašsku pak především v řepě, aby se naopak vylekali všichni démoni).
Přinášení darů a pokrmů na hroby také bylo blízké již předkřesťanským kultům, v našem kulturním okruhu se však časem proměnilo ve zvyk obdarovávat chudinu a žebráky.
