Po stránce mykologické patří Vsetín k nejlépe prozkoumaným územím okresu. Houby rostou všude – v městském a zámeckém parku, v zahradách, na travnatých plochách na sídlištích, v zahrádkářských osadách, na březích Bečvy, na loukách, pastvinách a polích i na smetištích. Nejvýznamnější mykologickou lokalitou je širší okolí Valovy skály ve Velkém Skalníku a také údolí Malý Skalník. Roste zde více než 300 různých hub včetně těch velmi vzácných. Jednou ze vzácných hub je hřib satan. Vyžaduje k růstu vápnité půdy, teplé oblasti a výskyt dřevin, se kterými tvoří mykorrhizu např. s bukem, dubem, habrem, méně s lískou, kaštanem a lípou. Za čerstva má vcelku příjemnou vůní, která se při zasychání mění v nepříjemný pach, připomínající hnijící kapustu.
Hřib satan je nejedlá, za syrova jedovatá houba, která způsobuje nepříjemné otravy gastrointestinálního typu. V případě záměny záleží hodně na tom, jak dlouho jsou plodnice tepelně upravované a v jakém množství jsou zkonzumovány. Barevné hřiby se všeobecně nedoporučuje sbírat, protože se většinou jedná o vzácné, nejedlé nebo dokonce jedovaté houby.
Hřib satan je ve starší literatuře uváděn pod názvem hřib krvavý nebo červenka (podle barvy), teprve v roce 1881 zmiňuje náš významný botanik Čelakovský německý název „der Satanpilz“, ze kterého se zřejmě vyvinulo české pojmenování hřib satan. Toto označení pochází z odborného názvu Boletus satanas (v překladu „hřib satanův“), kterým houbu pojmenoval německý přírodovědec Lenz. Takto označil hřib poté, co se jím společně s přítelem, služkou a další dámou v roce 1830 přiotrávil.
Zpracováno podle Přírody Valašska přístupné online: http://www.priroda-valasska.cz
