Už jen dvě postní neděle – smrtná a květná nás dělí od Velikonoc, největších křesťanských svátků, které jsou připomínkou ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista
A co těmto událostem předcházelo? Třeba poslední večeře – Ježíšovo poslední stolování s 12 svými učedníky (apoštoly) před jeho ukřižováním, jež se stala předlohou řady uměleckých děl.
Asi nejznámější vyobrazení pochází od slavného Leonarda da Vinci. Jedná se o nástěnnou malbu z konce 15. století, která vzbudila v posledních letech velkých zájem především díky románu Šifra mistra Leonarda. Autor knihy tento obraz bere jako šifru k rozluštění dávného tajemství Zlatého grálu. Z absence kalichu (nejčastější představy o podobě grálu) na Leonardově díle rozehrává spisovatel spekulace o ztotožnění grálu s postavou Máří Magdalény, která (soudě podle ženských rysů postavy) sedí po pravici Krista.
Na většině starších i novějších spodobnění této události se ovšem kalich objevuje.
Ne jinak je tomu na vzácné malbě na skle z poloviny 19. století, která je součástí sbírek valašskomeziříčského muzea. Na stole tu nechybí ani chleba. K poslední večeři totiž došlo v době židovských svátků nekvašených chlebů neboli pesach (zvaných též židovské Velikonoce), jimiž se slavil odchod Židů z egyptského zajetí.
Odtud se též odvíjí smysl Velikonoc: u Židů znamenal počátek cesty do „země zaslíbené“, u křesťanů začátek cesty ke spáse. V události poslední večeře má totiž původ svátost eucharistie: Ježíš tehdy rozdával chléb jako své tělo a víno jako svou krev, čímž se dával věřícím za pokrm a nápoj na cestě do věčnosti.
Na našem obrázku na skle zaujme i postava muže s měšcem znázorňující Jidáše, který údajně Ježíše zradil za 30 stříbrných. Svého skutku ovšem záhy litoval a oběsil se. Na připomínku tohoto činu se o zeleném čtvrtku, na který připadla poslední večeře i Jidášova zrada, připravuje pečivo nejčastěji ve tvaru pletenců připomínajících provaz.