Charakter valašské krajiny i života obyvatel v ní se v průběhu let mění. Většina z nás Valachů bydlí někde uprostřed městské zástavby, ráno si obleče něco sportovně elegantního a pracovní část dne stráví v podniku či kanceláři. Okolní krajinu vnímáme nejčastěji skrz okenní sklo svého auta. Přesto, když bychom měli charakterizovat život lidu na Valašsku, vybaví se nám dřevěnice rozeseté po kopcích, ženy v sukních se zahrocenými šátky, bačové obklopeni stádem ovcí a jejich náročné soužití s malebnou krajinou. Zkrátka Valašsko, jaké většina z nás už pamatovat ani nemůže. Jak to, že se v nás takové představy o Valašsku dlouho drží? Důvodů jistě najdeme spoustu, ale jedním z nich jsou malíři-krajináři, kterých se, statisticky řečeno, v oblasti Valašska vyskytovalo nadprůměrné množství. Zejména v minulém století sem kvůli malbě v plenéru jezdívali umělci, kteří získali renomé v Praze a pro řadu z nich zůstalo Valašsko základním inspiračním zdrojem po celý jejich tvůrčí život. Někteří neodolali kouzlu života v harmonii s krajinou, opustili široké možnosti uměleckého uplatnění ve velkém městě a vkořenili se do valašské krajiny. Mezi tyto osobnosti patří i malířka Jaroslava Hýžová. Bez jejích maleb s pevnou a výraznou konturou a aktivního přístupu k formování zdejší kultury by obraz o výtvarném Valašsku nemohl být úplný.
Letos 21. února to bude přesně sto let od jejího narození a protože s charismatickou malířkou samotnou už se setkat nemůžeme, nabízí muzeum alespoň setkání s jejím dílem. Inspirována Janem Zrzavým či tvorbou Skupiny 42 zcela souzněla s tehdejší moderní tvorbou, tak díla, která právě dávají obsah pojmu "valašská krajina".
