Na začátku 18. století probíhalo v Uhrách protihabsburské povstání pod vedením Františka II. Rákocziho. Uherští šlechtici v něm bojovali za náboženskou svobodu a proti absolutistické vládě habsburských panovníků. Povstalečtí vojáci byli nazýváni kuruci a jejich nájezdy ohrožovaly i území Valašska. Jelikož se majitel vsetínského panství Mikuláš Illesházy k Rákoczimu povstání nepřipojil, staly se jeho statky na Moravě cílem útoků kuruců. V letech 1703-1708 vpadli povstalci na Vsetínsko několikrát, například Zděchov byl přepaden celkem jedenáctkrát, zle byly postiženy i obce na Brumovském panství. Kuruci brali ve vesnicích vše, co jim přišlo pod ruky od cenností, přes oblečení, po potraviny a místní obyvatelé byli často rádi, že sem jim podařilo zachránit holý život útěkem do lesů.

Na počátku roku 1708 ovládli kuruci střelenský průsmyk, v důsledku toho nechala vrchnost opevňovat vsetínské Horní město, na jehož obranu byly povolány také oddíly zemské hotovosti. Centrem obrany byl zámek s katolickým kostelem, dle dochovaných plánů mělo být kolem nich postaveno bastionové opevnění. Leč k jeho dokončení nedošlo, jelikož v květnu roku 1708 šest pluků kurucké jízdy a pět praporů pod vedením Ladislava Ocskaye  zaútočilo na město. Obránci zpočátku kladli na nedokončeném opevnění odpor, ale kuruci měli početní převahu (část zemské hotovosti uprchla, když se dozvěděla o blížících se povstalcích) a město dobyly. Ocskay následně povolil Vsetín vyplenit. Jako první útočníci vydrancovali zámek, zde zabili místního purkrabího a desítky dalších obyvatel, kteří v něm hledali útočiště. Následně se vtrhli do skromných stavení místních obyvatel. Co mohli, to kuruci odnesli a domy následně zapálili. Po jejich odchodu tak zbyla z většiny města spáleniště, mimo zámek vypálili i radnici společně s městským archivem. Nejhorší však bylo, že o život přišlo několik desítek obyvatel Vsetína. Přesto se vsetínští vydali za nájezdníky, kteří ještě pustošili Hovězí a Janovou. Oddíl kuruců dostihli u Ústí, kde jej přepadli a získali zpět část svého majetku, alespoň částečně se tak pomstili za své příkoří. V dalších letech už se naštěstí situace v Uhrách uklidnila a Valašsko přestalo být kuruci ohrožováno.