Marie Baťová se synem Tomášem se v roce 1938 stali majiteli velkostatku Vsetín. Součástí nabytých nemovitostí byl i vsetínský zámek s parkem pořízený za téměř 390 000 Kč. Noví vlastníci si z dosavadního vybavení zámku chtěli ponechat jen zařízení kanceláří v přízemí, kdežto první patro byli předchozí majitelé z rodiny Thonet povinni zcela vyklidit.
Plány na stavební adaptaci zámku a návrhy na nové vybavení interiérů v soukromém prvním patře pro potřeby Marie Baťové byly zpracovány Továrnou na nábytek a dekorační předměty Emil Gerstel v Praze. Renomovaná firma spolupracovala s předními i méně známými soudobými architekty a dodávala kvalitní nábytek vážené klientele. K nejvýznamnějším zákazníkům patřily evropské královské dvory či první českoslovenští prezidenti. Dle zadání Marie Baťové mělo zařízení zámku vypadat „slušně ale ne přepychově, s nejmenší investicí“. Nepřála si totiž, aby z něj byly „druhé Napajedla“, protože měla v úmyslu pobývat ve Vsetíně jen několik dní v roce. Na počátku války se přesto rozpočet na zařízení 22 místností včetně chodby vyšplhal na částku 627 000 K. Zahrnoval jak náklady na nábytek, tak i na nové dveře, kovové komponenty jako garnýže či nadsvětlíky, rozmanitá svítidla a bytový textil. Jednalo se o vybavení pracovny, ložnice a šatny Marie Baťové, pracovny, ložnice a šatny „pana Tomíka“, přijímacího pokoje s předsíní, velké a malé jídelny s přípravnou, pánského pokoje, hudebního salonu, kuřáckého pokoje, herny, šatny s chodbou, salonu pro hosty a čtyř hostinských pokojů včetně šatny. Nejdražší zařízení bylo navrženo pro velkou jídelnu, knihovnu a hudební salon. Nábytek byl převážně z ořechového dřeva, výjimečně pak z třešňového (v ložnici Baťové) a modřínového (v pracovně syna). Šetřilo se na místnostech pro hosty, kde se počítalo také s využitím „stávajícího“ či již zakoupeného nábytku.
Představu o vybavení 16 místností a schodiště v prvním patře zámku poskytují návrhy a výkresy dochované na fotoreprodukcích a zčásti i v originálech. V případě velké jídelny se objevují dokonce dvě varianty interiérového pojetí. Zámecký mobiliář byl převážně historizující, kombinovaný s moderními kusy, a poskytoval komfortní bydlení. Dojem luxusu vzbuzovaly intarzie, kované prvky, kůže, čalounění či zrcadlové a skleněné horní desky.
Z původního vybavení zámku za Marie Baťové se uchovala ve fondech vsetínského muzea poměrně rozsáhlá a rozmanitá kolekce předmětů, která se do jeho správy a péče dostala v roce 1951 coby depositum Národní kulturní komise – orgánu státní památkové péče, který v poválečném Československu zajišťoval hodnotný mobiliář ze zabaveného majetku. Součástí konfiskátu byl rovněž soubor nábytku. Z něj se do současnosti dochovalo celkem 48 položek – skříňky (1), komody (6), truhly (3), buffet (1), skleníky (6), vitríny (2), toaletky (1), kabinety (2), pohovky (1), židle a stoličky (3), stoly a stolky (8), paravány (2), zrcadla (8) a svítidla (4). Kupodivu při srovnávání tohoto historického a historizujícího mobiliáře se zařízením zachyceným na kresebných návrzích a výkresech z let 1939 až 1940 je možné bezpečně identifikovat jen likérovou skříňku z kuřáckého salonu. Hypoteticky pak lze k vybavení pořízenému za druhé světové války u firmy Emil Gerstel přiřadit ještě komodu v „čínském laku“ z přijímacího salonu a kovaný lustr z velké jídelny.
Všechny sbírkové předměty z majetku Marie Baťové a jejího syna jsou v současnosti uloženy v muzejních depozitářích. Pokud ale navštívíte vsetínský zámek – sídlo Muzea regionu Valašsko – setkáte se na hlavním schodišti s dokladem interiérových úprav za posledních soukromých majitelů, a sice s honosným dřevěným zábradlím. Jde o reprezentativním příklad stylového synkretismu typického pro tehdejší zámecké vybavení, neboť se na zábradlí mísí prvky pozdního rondokubismu s historizujícím tvaroslovím (volutový sloupek). Tamtéž se zachovaly i dva „půlkruhové nadsvětlíky z kujného železa ornamentálně provedené“ s motivy rozvilin (původně ze vstupů do šatny).
