Povstání ve Vsetíně proti německým okupantům na konci války bylo dílem místních odbojových skupin. Organizaci a velení převzali Valentin Gába, Karel Vaňek (organizace Pro Vlast), strážmistr Miroslav Klimek a profesor Josef Sláma, který vedl místní studenty. V noci na 4. května se hlavní představitelé odboje sešli a rozhodli, že ráno vstoupí jednotlivé skupiny do otevřeného boje se zbytky německých jednotek.
Ráno 4. května zaujal zhruba 150členný německý oddíl bojové postavení na okraji vsetínské části Ohrada. Předsunuté hlídky byly rozmístěny na svazích směrem k Lysé hoře, štáb se usídlil v ulici Pod Pecníkem. Asi v půl osmé zazněly první výstřely – povstalci začali odzbrojovat menší skupiny německých vojáků. Povstání oficiálně vypuklo v 8 hodin signálem sirény. Skupina Valentina Gáby vnikla do Sokolovny, kde se část německých vojáků vzdala, část uprchla. V hostinci U Marečků narazili povstalci na silný odpor. Přestřelky se postupně rozšířily po celém městě. Povstalci ovládli oba mosty přes Bečvu a většinu Dolního města. Před polednem se německému oddílu podařilo získat zpět kontrolu nad Horním městem, Sychrovem a Palackého ulicí, čímž si otevřeli ústupovou cestu směrem k Valašskému Meziříčí. Dolní město zůstalo v rukou povstalců až do poledne, ačkoliv v některých místech (např. U Marečků, Panská zahrada) se Němci dál bránili.
Německé velení přivolalo posily a začalo shromažďovat rukojmí z řad obyvatel. V rozhlase zazněla výhrůžka, že pokud se povstalci nestáhnou, budou rukojmí popraveni. Ve stodolách Pod Pecníkem bylo zadrženo asi 140 osob. Do situace zasáhl poručík četnictva Arnošt Bartoš, který přesvědčil německé důstojníky, že za povstáním stojí partyzáni z hor, nikoliv měšťané. Poprava byla nakonec odložena o hodinu, což rukojmím zachránilo život.
Po poledni střelba postupně utichla. Posílené německé jednotky vytlačily povstalce z Dolního města. Část povstalců se ukryla v domech, většina, včetně Valentina Gáby, ustoupila na kopec Žamboška. Odtud Gába vyslal spojky k československým jednotkám se žádostí o pomoc. Na základě těchto zpráv se velení 4. brigády rozhodlo k urychlenému útoku. Automatčíci 9. pěšího praporu, vycházející z Janové, s pomocí partyzánů obešli německé pozice u Žebračky a pronikli na svahy Dílů. Od Ústí byla lesními cestami vedena 7. úderná rota na kopec Bečevná. Zde v 16 hodin zahájili útok na město – postupovali přes nádraží do centra Dolního města a zlikvidovali poslední ohniska odporu u gymnázia, nemocnice, v Panské zahradě a na Ohradě. V 16:30 obsadili most a přilehlé ulice Pod Zakopaniců a Palackého.
Současně zahájil 9. pěší prapor útok na Horní město, kde se nesetkal s větším odporem, protože Němci se už stahovali směrem k Jablůnce – kryti živým štítem z rukojmích. Vsetín byl osvobozen. Do města postupně vjížděli další vojáci 1. a 4. československé brigády. V ulicích je vítali nadšení civilisté s československými vlajkami. Dívky jim nabízely květiny a jídlo, muži alkohol a cigarety. Rozezněly se zvony a město slavilo osvobození. Vojáci však ve Vsetíně nezůstali dlouho – museli pokračovat v pronásledování ustupujících německých jednotek. Muzeum regionu Valašsko uchovává ve svých sbírkách osobní vzpomínky na průběh povstání, či velké množství fotografií Vsetína po osvobození čs. armádním sborem.
