Na saranči vrzavou (Psophus stridulus) můžete nejsnadněji narazit právě nyní v srpnu či září na pastvinách na jižních svazích Vsetínských vrchů a Javorníků. Dle místních obyvatel se dříve jednalo o nejhojnější a nejviditelnější saranči pozdního léta celého Valašska. Momentálně víme na Valašsku o zhruba 3O místech, kde žijí, nejvíce je jich v údolích přítoků Vsetínské Bečvy. Ještě v 70. letech 20. století ale žila sarančata i v okolí Horní Bečvy či Bílé, ještě dříve pak i na Radhošti či přímo ve Valašském Meziříčí. V rámci ČR se saranče vyskytuje ještě na hrstce dalších lokalit, často ve vojenských újezdech, jinak už v tichosti většinou vymřela.
Když půjdete po posečené louce někde na Valašsku, nejlépe v okolí Halenkova či Huslenek, tak vám budou tmavě zbarvení samci za slunečného počasí při vyrušení vylétají od nohou, uslyšíte chrastivý až vrzavý zvuk. Podle toho se taky saranče česky jmenuje. Při několika metrovém letu jsou dobře patrná jejich červená křídla. Samice jsou zavalitější a mohutnější, se zkrácenými křídly a nelétají. Saranče obývá především osluněné, jižně orientované extenzivní (převážně ovčí) pastviny, nebo i pastviny opuštěné. Podmínkou je, aby se na lokalitě nacházelo dostatečné množství narušené půdy, kde samice kladou vajíčka, a zároveň i teplá nízká vegetace, ve které nacházejí úkryt a potravu.
Vhodné biotopy jsou, stejně jako tomu bylo i v minulosti, udržovány výhradně činností člověka. V případě omezení pastvy, seče či dalšího obhospodařování dochází velmi rychle k její přeměně např. ve vysokostébelné či zarostlé louky, na kterých saranče nedokáže žít. Saranče má omezené možnosti migrace. Samice nelétají a většinou za celý život neopustí místo svého narození, samci pak létají i několik stovek metrů do okolí.
Proč se saranče z české krajiny tak rychle vytratila? Smrtící ránu jí daly poválečné změny v zemědělském hospodaření. Původní mozaika soukromého maloplošného hospodaření, na které závisel její osud, byla rozbita. Co na většině území ČR zbylo jsou velké, širé lány a pastviny – bohužel pouze biologické pouště. Druh tak v současnosti obývá izolované ostrůvky biotopů v jinak pro něj neobyvatelné krajině. I v současnosti silné kolonie mohou být v případě útlumu či změně hospodaření velmi záhy na pokraji vymření.
Rozšíření saranče vrzavé na Valašsku se nyní mapuje. Pokud jste na svých vycházkách saranči vrzavou někde potkali, dejte to prosím vědět entomologovi Muzea regionu Valašsko – L. Spitzerovi. Budeme vám moc vděčni.
