Po mikulášské nadílce děti před sto lety s napětím očekávaly příchod Vánoc.

„Vánoce, ty nejkrásnější svátky v roce. Vánoce začínaly vlastně již na začátku prosince. Adventem.  Chodili jsme na roráty, krásná každodenní slavnost v kostele. Brzy z rána – o šesti. Za tmy jsme vycházeli z domu – za tmy vraceli. Mnozí, hlavně lidi z dědin si nesli laterně, aby si viděli na cestu. Kostel ozářen a plný. Staří, mladí, děti – všichni zpívali –  Alleluja! Denně blíž a blíž Štědrému večeru, na který jsme se vždy moc těšili. Bylo na něho příprav kolem kuchyně. Brzy se pekl perník, aby do Vánoc odležel, změkl a potom různé cukroví, které maminka ráda pekla a bylo ho plno. Den před Štědrým večerem se pekly vánočky.

 
Na Štědrý den k obědu byla pivní polévka a k večeři vždy ryba. Kapr nebo štika. A pak nadílka. Všichni jsme šli od stolu do kuchyně a za chvíli Ježíšek zazvonil. Stromeček rozzářen svíčkami a prskavkami a pod ním dárky. Každý rok maminka zdůrazňovala, že se nejdříve zazpívají koledy u stromečku a potom teprve rozdají dárky. Ale co platno. Já stál vždy první u dveří do pokoje a také první vběhl pod stromeček, předčítal lístky na balíčkách, komu co patří, a roznášel. Dárky nebyly drahocenné. Chasa dostala, co potřebovala a my též a mezi tím i nějakou hračku. Jednou jsem dostal pastýře a ovečky a chovám je dodnes jako památku na krásné Vánoce v dětství.
 
Na „Jitřní“ jsme nechodili. Až na „Boží narození“ do krásenského kostelíka na tři mše najednou. Zmrzlý jak preclík jsem honem běžel domů a tam jsem se přikrčil u kamen a obíral studeného kapra, který mi druhý den vždy chutnal líp jak teplý a chutná dosud.

Na „koledy“ jsem nechodil. Ale zato chodilo moc koledníků k nám, malých i velkých.

 
A přišel i hrobař Šíma, zvonaři Kratochvílci, komináři, listonoši, ti co ulice metli a jiní a jiní. Jistě, byli alespoň v tyto svátky všude podarováni. A pastuši. U nás vždycky směli vstoupit a tu svoji dlouhou koledu odříkat. Byli to ogaři ze Zubří za mého dětství, ale dříve prý chodili staří chlapi.“


Hádáte, s kým jsme zavzpomínali na vánoční svátky, jak vypadaly a jak je prožívaly tehdejší děti? Ano, autorem krásných vzpomínek je jak jinak než Leopold Christ, rodák z Krásna.