Průměrná životnost periodik v současnosti vydávaných v České republice je údajně pouhých 7 let; zákony trhu jsou totiž neúprosné a přízeň čtenářů obvykle nestálá. Proto si velmi vážíme skutečnosti, že časopis Valašsko, vlastivědná revue vydává Muzeum regionu Valašsko nepřetržitě již od roku 1998, a to dvakrát ročně.

Časopis je populárně-naučným periodikem o minulosti i současnosti regionu Valašsko. Pestrá paleta příspěvků je členěna do několika témat: historie – příroda – lidé a společnost – lidová kultura a folklor – umění – události. Rozmanitost obsahu navíc umocňují i stálé či příležitostné rubriky, jako jsou např. tipy na výlet – Navštivte, vyznání Čím je pro mne Valašsko, návštěvy V ateliéru, fotogalerie Historickým objektivem, foklorní sloupky Na besedě a Muziganti, to sú chlapci, edukační sekce Muzeum a škola nebo „nahlédnutí“ do depozitářů. Významnou součástí náplně je pak vzhledem k vydavateli a okruhu stálých přispěvatelů přirozeně prezentace muzejních sbírek, činnosti regionálního muzea a výsledků odborných výzkumů muzejních pracovníků.

Před 25 lety se nový časopis stal nástupcem muzejního Zpravodaje Okresního vlastivědného muzea Vsetín (1985–1997). Jeho zakladatelé – za muzeum zejména výkonná redaktorka Hana Jabůrková a odpovědný redaktor, tehdejší ředitel muzea RNDr. Karel Pavelka – měli ovšem vyšší ambice, neboť chtěli navázat na odkaz dnes již legendárních regionálních časopisů Naše Valašsko (1929–1951), Dolina Urgatina (1946–1951) a Valašsko, sborník o jeho životě a potřebách (1952–1968). Velkorysý záměr vytvořit čtivou a vizuálně přitažlivou regionální revue si vyžádal spolupráci s poměrně širokým okruhem externistů, kteří zasedli do redakční rady, podíleli se na realizaci časopisu či bez nároků na honorář přispívali do něj svými články, fotografiemi a ilustracemi.

Rozsah jednotlivých čísel se pohyboval od 44 do 60 stran a průměrně obsahoval na 40 textů (nejméně 34, nejvíce 49). V padesáti číslech pak bylo publikováno na celkem 2 902 stranách téměř 2 050 textů od více než 460 autorů. (Jen desetinu z nich tvoří soudobí pracovníci Muzea regionu Valašsko, ale díky tomu, že přispívali opakovaně, patří k nejplodnějším autorům.) Časopis vycházel v nákladu od 400 do 1 000 kusů, přičemž nejvyššího nákladu se dočkalo prvních 21. čísel. Nejnižší náklad pak souvisel se snižováním výdajů na realizaci časopisu v letech 2011 až 2014, kdy byl tištěn svépomocí na laserové tiskárně ve vsetínském muzeu (VVR 27–33). Předtím byl tisk zadáván tiskárnám TG s. r. o. v Lanškrouně (1998–2001) a Print v Kroměříži (2002–2011), následně se tisklo v Grafii Nova, s. r. o. v Zašové (2015–2022) a od letošního roku poprvé v RAP GROUP s. r. o. ve Valašském Meziříčí. Na grafickém zpracování revue a její sazbě se v letech 1998–2013, u prvních 30 čísel, spolupodíleli Břetislav Dadák a František Valer. Po nich se věnuje výtvarnému řešení, typografii a přípravě pro tisk rožnovský grafik a keramik Břetislav Vašek.

Jubilejní vydání č. 20 (s bonusovým CD-ROM) a č. 30 obsahovaly jako vloženou přílohu bibliografii. Ta byla ve formě autorského rejstříku zpracována i pro č. 50 a je dostupná pouze online na webové strance muzea v sekci věnované Valašsko, vlastivědné revui.

A co muzejnímu časopisu popřát do té další padesátky? Výstižně vinšoval revue člen současné redakční rady Jaroslav Kneisl, když důvtipně parafrázoval slova Metoděje Jahna: „Valašsko NAŠE, ČTENO buď!“ To je jistě přání nejen vydavatele, redakce, spolupracovníků a realizátorů časopisu, ale též i všech jeho přispěvatelů…