Součástí souboru tendenčních uměleckých děl vytvořených pro novou expozici vsetínského muzea, zpřístupněnou roku 1975, byl i gobelín s názvem Valašsko bojující. Svým námětem zcela odpovídal „revolučnímu“ zaměření expozice, tematicky čerpal z regionální historie a odkazoval k valašským selským bouřím. Za třicetileté války lidová povstání v kraji probíhala v průběhu více než dvaceti let. Povstalci na převážně evangelickém Valašsku bojovali „pod jménem Valachů“ na protihabsburské (a proti katolické) straně za politickou, sociální a náboženskou svobodu. Po prohrané bitvě u Vsetína roku 1644 následovaly tvrdé represe, a to včetně poprav stovek odbojných Valachů. Trest smrti byl vykonán naražením na kůl, čtvrcením, oběšením či stětím. Jednalo se tak o jednu z nejkrvavěji potlačených selských rebelií v české historii.

Autorem gobelínu, utkaného ve valašskomeziříčské gobelínce (coby tehdejší součásti Ústředí uměleckých řemesel), byl malíř a grafik Jaroslav J. Králík (1924–1999). Rodák z Rokytnice u Vsetína působil v Praze, kde po druhé světové válce získal výtvarné vzdělání. Zprvu krátce studoval na pražské Akademii výtvarných umění a poté ve studiu pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, v ateliéru monumentální malby. Ten vedl přední představitel české meziválečné avantgardy – malíř, grafik a sochař Emil Filla, jehož inspirativní podněty lze spatřovat v sofistikovaném a výtvarně kultivovaném charakteru Králíkovy tvorby.

V současnosti je ve sbírce vsetínského muzea kromě gobelínu (296 x 500 cm) uložen i monumentální karton (310 x 513 cm). Předlohu 1:1 autor provedl kombinovanou technikou (s použitím vlepené zlaté fólie) a vytvořil ji mezi lety 1973–1974 u příležitosti 330 let od dramatického ukončení valašských rebelií. Uvádí se, že J. Králík „v zadaném tématu mohl zhmotnit své vzpomínky na rodnou krajinu a klukovská léta, naplněná příběhy o zbojnících z knihy malíře a grafika Jana Kobzáně“. Jedná se tak o reprezentativní příklad výtvarného ztvárnění zbojnického mýtu. Za lidových povstání došlo totiž na Valašsku k rozkvětu zbojnictví, k jehož rozšíření přispěly bídné sociální poměry i příhodné geografické podmínky neschůdného horského a podhorského terénu. Činnost zbojníků se tehdy prolnula s aktivitami rebelů, a tak nepřekvapí, že pojmy jako Valach, povstalec a zbojník přirozeně splynuly v jedno.

Kompozici gobelínu Valašsko bojující dominuje mohutný sukovitý strom se skrumáží zbraní – valaškami a starými puškami. Podle legend bývalo zvykem po smrti zbojníka zatnout v místě skonu obušek do stromu jako upomínku na jeho tragický konec. Strom je zasazený do krajiny, která je vyobrazeným houfcem ovcí u salaše charakterizována jako kraj pastevců (Valachů), resp. zbojníků, neboť dle pověstí byly právě salaše tradičním místem jejich úkrytu. S lyrickým až baladickým rázem pietního díla souzní i další z vytkaných motivů – kobylka houslí, která odkazuje k hudebnosti Valachů – místních hudců (interpretace PhDr. T. Mikulaštíka).

Gobelín byl do sbírky vsetínského muzea zaevidován na konci roku 1975 a byl prvním dílem J. J. Králíka, zastoupeným v tomto muzejním fondu. V letošním roce si připomínáme nejen 100 let od narození a 25 let od úmrtí výtvarníka Jaroslava J. Králíka, ale také 50 let od utkání gobelínu Valašsko bojující a 380 let od ukončení valašských rebelií.