Duchovní život na Valašsku po staletí provází umělecká díla zakomponovaná do církevního interiéru. Ve sbírce muzea ve Valašském Meziříčí je možné objevit i ta, která v průběhu let ztratila prostor, pro nějž byla vytvořena. Patří k nim i sochy ze zaniklých kostelů z oblasti Vojenského újezdu Libavá.
V roce 1965 daroval muzeu farář z Nového Hrozenkova Augustin Spurný soubor 27 soch. Dle zápisu v přírůstkové knize byly předměty „soustředěny ze zrušených kostelů v Rudolticích, Libavé, Jestřabí atd. při vyklizování pohraničí pro vojenské účely r. 1957.“ Uvedený údaj ale není úplně přesný a navíc z něj není jasný přesný původ jednotlivých děl.
Vojenský újezd Libavá, o jehož zřízení bylo rozhodnuto 17. 9. 1946, zahrnoval i 11 farností se dvěma desítkami sakrálních staveb. Mobiliář ze zrušených kaplí a kostelů byl mezi lety 1946–1947 převezen do 116 míst. Dle dokumentů z olomoucké arcibiskupské konzistoře požádal Augustin Spurný zastupující Farní úřad v Novém Hrozenkově o povolení k odvozu vybavení z některého z kostelů na Libavsku mezi prvními už v roce 1946, a bylo mu vyhověno. Vybavení mělo být využito Přípravným výborem kostelní jednoty pro stavbu filiálního kostela sv. Cyrila a Metoděje v Karolinině Huti v blízkosti dnes již zrušené sklárny. Ke stavbě nového kostela ale nakonec nedošlo (respektive stavba byla zahájena až v roce 1994), a proto farář Spurný část získaného vybavení věnoval muzeu ve Valašském Meziříčí.
Porovnáním dochovaných dobových fotografií a torza seznamu odvezených předmětů s díly uloženými v muzeu se podařilo většinu soch přesněji identifikovat. Jedná se o soubor sedmi barokních bíle štafírovaných soch z hlavního oltáře farního kostela sv. Mikuláše v Rudoltovicích (dva evangelisté, dvě protějškové dvojice andělů a anděl z voluty pod klenbou kostela) a zřejmě i barokní sochu sv. Mikuláše z kůru kostela. Z venkovní niky vybudované u stavby v roce 1820 pochází dřevěné polychromované sousoší Kristus na hoře Olivetské.
Z poznámky v korespondenci arcibiskupské konzistoře z května 1947 je patrné, že Spurný odvezl i část vybavení kostela sv. Máří Magdalény Čermné. Odtud zřejmě pochází socha sv. Floriána s vyrytým monogramem E. Z. a datací 1842 a pozdně barokní socha sv. Anny, k níž přiřadit sochy archandělů Michaela a Gabriela i sochu sv. Máří Magdalény, které jsou dílem stejného autora. Posledním zařazeným dílem je barokní dřevěná polychromovaná křtitelnice s uzavíratelným víkem odpovídající popisu z presbytáře farního kostela Nejsv. Trojice v Jestřabí. Zbývající třetinu souboru se zatím nepodařilo přesněji lokalizovat.
Přestože k původně plánované stavbě kostela v dnešní Karolince po politických změnách v roce 1948 sešlo, několik děl z Libavska přece jen proniklo do duchovní kultury Valašska. Zmíněná socha sv. Floriána se stala předlohou pro sochaře Ambrože Špetíka a už sedm desetiletí zdobí budovu radnice v Národním muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Oltářní obraz se sv. Mikulášem z kostela v Rudoltovicích našel místo v kostele sv. Jana Křtitele v Novém Hrozenkově. A sousoší Kristus na hoře Olivetské ze stejného kostela bude od poloviny března do Velikonoc k vidění v zimní zahradě zámku Kinských ve Valašském Meziříčí.
