Přestože léto ještě úplně neskončilo, dny už se neúprosně zkracují a brzy tu budou dlouhé podzimní a ještě delší zimní večery.
Pro naše předky to byl signál k tomu, aby z půdy snesli kolovrátky, vřetena a přeslice a z na podzim vyčesaných vláken lnu, vlny a konopí začali „přásť“.
Při předení se vyčesaná vlákna srovnávají v podélném směru a kroucením upravují na přízovou nit.
Na Valašsku tuto činnost vykonávaly především ženy, ale výjimkou tu nebyli ani mužští „přadláci“.
Předení patřilo odedávna k sezónním pracím valašských lidí. Od adventu až do začátku prvních jarních prací na poli „sa přadlo snáď v každéj chalupě“. Předlo se pro vlastní potřebu nebo pro přivýdělek a až do roku 1848 dokonce i jako poddanská povinnost vůči vrchnosti.
Nejstarším nástrojem k výrobě příze bylo vřeteno, známé už z mladší doby kamenné, na které se pro lepší setrvačnost původně navlékal ještě přeslen. Výkon přadleny při práci na něm byl podle síly nitě a zručnosti 60–100 metrů za hodinu.
Velký pokrok v předení znamenal vynález kolovratu – zařízení vybaveného kolem, které pomocí šňůrového převodu roztáčelo horizontálně uložené vřeteno.
Všichni určitě známe novější typ – kolovrat šlapací, který se objevil v 15. století. Právě díky němu se výkon přadlen několikanásobně zvýšil, ruční pohon totiž nahradilo šlapání, čímž se uvolnily obě ruce k vytahování vláken. Přadlena tak byla schopná zhotovit až 400 metrů příze za hodinu.
Jakýmsi mezičlánkem mezi vřeteny a šlapacími kolovraty byly dnes již téměř neznámé ruční kolovraty, jejichž rodištěm je zřejmě Indie a které do českých zemí pronikly během 14. století. Vzhledem k nutnosti roztáčet kolo ručně byla práce na něm asi 2x pomalejší než na kolovratu šlapacím, ale 2x rychlejší než na vřetenu. Uvádí se, že jeho užívání v Čechách mizí v 19. století, na Valašsku se však ke spřádání vlny používal ještě ve 2. polovině 20. století. Jeden takový vzácný kousek se nachází ve sbírkách vsetínského muzea a až do 26. února 2016 ho máte příležitost spatřit ve výstavní síni Maštal v Novém Hrozenkově na výstavě Toč se, kolovrátku, kterou připravilo Muzeum regionu Valašsko spolu s Památníkem A. Strnadla.
