Hmyzem roku 2023 se stal rozhodnutím České entomologické společnosti tesařík pižmový (Aromia moschata). Zvítězil při hlasování poroty mezi obdobně kvalitními kandidáty, ale potřebné rozdílové plusové body mu jistě přineslo to, že je to brouk krásný, charismatický a též voňavý. V době internetové je to též jeden z nejčastěji v létě focených a umisťovaných brouků na sociálních sítích ve skupinách Určení brouků v sekci – Co jsem to našel?


Jak je to tedy s jeho nároky a potenciální ochranou? Tesařík pižmový je broukem, který vyhledává několik rozdílných prostředí k životu. Častý je na zarůstajících stanovištích s rozmáhající se vrbou jívou (čili paseky, zarůstající louky, lemy lesů a cest), což jsou biotopy běžné a bez nutnosti speciální ochrany. Tesaříkovi se zde naopak líbí to, že jsou zde stromy v nedobrém stavu, různě zraněné a též pravidelně ořezávané. A hlavně – jsou osluněné! Na stromech ve stínu se vyvíjet neumí. A tím se dostáváme k druhému typu jeho biotopu, který si naopak ochranu a pravidelnou péči zaslouží. A to jsou porosty hlavatých vrb podél vodotečí. Dávno pryč jsou ladovské výjevy z našich měst a vesnic, kde hned za domky začínají strouhy lemované ořezávanými vrbami s posedávajícími vodníky. Vrby na proutí již nikdo nepotřebuje, kvapem tak mizí. Na takových vrbách se vyvíjí i další ohrožené druhy, které mohou být ochranou charismatického tesaříka pižmového pokryty – např. páchník hnědý, tesařík Xylotrechus pantherinus a četní krasci a další brouci a jiný hmyz. A proto byl tesařík vyhlášen hmyzem roku.


V naší muzejní sbírce máme evidováno jen několik málo kusů tohoto krásného brouka. Pocházejí ze Vsetína z roku 1964, Malé Lhoty z roku 1967, z Kelče (v době jejich sběru s krásnými „alejemi“ hlavatých vrb) z let 1979–1981, jeden kus z Žipotína z roku 2000 a z Perné u Valašského Meziříčí z roku 2004. Celkem je to 26 sbírkových kusů. Sbírka Muzea regionu Valašsko ale zahrnuje i četná lokalizovaná pozorování, která postupně přebírají hlavní funkci sbírky – uchování údajů o nálezech druhu. Takto jsem tesaříka pozoroval v přírodě a zapsal od roku 2014 do současnosti z 10 míst, kdy jsem napočítal cca 50 jedinců. Vypadá to, že nálezů a sbírkových kusů je málo. Ve skutečnosti eviduje státní ochrana přírody jen za poslední dva roky 753 nálezů tesaříka v České republice a existuje dalších několik set nálezů od amatérských fotografů sdílejících své snímky na sociálních sítích.


Ve výsledku tak u nás v muzeu více dat pochází z pozorování než z muzejních krabic. A toto je přesně cesta, kudy se v muzeu vydáváme. Nyní máme evidováno již přes 100 000 pozorování z přírody bez dokladového kusu a toto množství bude do budoucna dále narůstat.