Muzeum regionu Valašsko má na základě státní akreditace na starosti provádění terénních archeologických prací na území okresu Vsetín. Díky osvětě mezi stavebníky i laickou veřejností se zálibou v archeologii se nám daří každoročně podchytit více stavebních akcí a zachránit více náhodných nálezů, díky čemuž můžeme budovat stále podrobnější archeologický obraz naší oblasti. Také rok 2025 přinesl několik zajímavých nálezů, přičemž některé z nich patří mezi první zástupce svých kultur na Valašsku a Kelečsku.
V minulém roce jsme ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy zahájili výzkumný projekt, jenž se věnuje zaniklým středověkým a raně novověkým vesnicím v okresech Vsetín a Zlín. Projekt se zaměřuje na povrchovou prospekci v obou zmíněných okresech a v případě pozitivního nálezu proběhne na lokalitě zjišťovací sondážní výzkum.
První zaniklá vesnice byla nalezena na katastru obce Choryně. O její existenci jsme měli na základě opakovaných nálezů keramiky určité povědomí, avšak vzhledem k rozsáhlé oblasti, kde byly zlomky nádob nalézány, nebylo možné určit její přesnou polohu. Situace se změnila díky stavebním pracím na okraji obce – objev přibližně patnácti objektů nám zřejmě odhalil výrobně-skladovací areál vrcholně středověké Choryně, respektive její zaniklé původní lokalizace. Nález keramické pece, zásobnicových jam a hliníku přinesl neobvykle bohatý nálezový soubor, jehož analýza stále probíhá. Kromě keramických fragmentů všeho druhu jsme nalezli i drobné kovové předměty, osteologický materiál (zde vyniká prakticky celá kostra kočky) a také několik kamenných nástrojů. Ty lze rozdělit na pravěké artefakty, jež můžeme spojit s blízce položenou lokalitou z doby kamenné, a středověké křesací kameny.
V roce 2025 pokračoval archeologický dozor ve farním kostele ve Valašském Meziříčí. Během dalších úprav dláždění byl odkryt kamenný náhrobek, jenž byl použit jako součást podlahy. Na základě částečně čitelného nápisu, doplněného rytým křížem, bylo zjištěno, že patřil místnímu měšťanovi Danielu Kučovi, který zemřel dne 24. 5. 1670.
Mezi individuálními nálezy jasně dominují dvě měděné sekerky. Přestože jsou obě datovány do pozdní doby kamenné, tedy eneolitu, existuje mezi nimi několik výrazných rozdílů. První z nich (nalezena na katastru obce Lešná-Jasenice) je datována do úplného počátku této dějinné epochy (cca přelom 5. a 4. tisíciletí př. n. l.) a jde zřejmě o import ze srbského výrobního okruhu. Na území Valašska se pravděpodobně jedná o první artefakt, který lze spojit s tzv. jordanovskou kulturou. Druhá sekerka pochází z Kelče-Němetic a je naopak datována do závěru mladšího eneolitu (cca 2600–2300 př. n. l.). Kulturně je zařaditelná do civilizace lidu se šňůrovou keramikou, její geografický původ však zatím není znám.
Další povrchové sběry, které probíhaly na již známých lokalitách (Lešná-Mštěnovice-Čupka, Rožnov pod Radhoštěm – areál hradu, Kelč – intravilán, Loučka-Světikov), přinesly drobné soubory pravěké a středověké keramiky a několik kusů lokálně produkované štípané industrie.
Loni získaná fakta a artefakty jsou či budou podrobena odbornému zkoumání v zimních měsících, kdy archeologická činnost v terénu utichá a naopak se rozvíjí aktivita muzeálního a badatelského charakteru.
