I v roce 2023 pokračovalo naše muzeum v provádění terénních archeologických akcí všeho druhu. Díky osvětě mezi stavebníky i laickou veřejností se zálibou v archeologii se nám daří podchytit stále víc stavebních akcí, zachránit víc náhodných nálezů a tak budovat neustále podrobnější archeologický obraz našeho regionu.


S prvním výzkumem tohoto roku jsme se opět vrátili na plochu valašskomeziříčského Náměstí. V rámci dalších prací, kterých cílem je celkové povznesení hlavního veřejného prostoru města, došlo totiž k rekonstrukci Sloupu se sochou Panny Marie. Tato zdánlivě malá akce přinesla nečekaně zajímavý a zejména početný nálezový soubor. Po odstranění nadzemních částí sochy a podstavce jsme odkryli velký čtyřhranný sokl, přičemž horní plocha byla čtvercového tvaru o straně s délkou přibližně dva metry. Tento blok se skládal z pěti kamenných etáží různorodého charakteru. Mezi nahrubo otesanými kvádry byly totiž objeveny také kamenné články z různých městských staveb. Nálezy představovaly směs renesančních a barokních architektonických prvků, přičemž většina z nich byla ve velmi dobrém stavu. Pod samotným soklem se nacházel ještě speciální rošt poskládaný převážně z říčních valounů a dřevěných kůlů, který sloužil ke stabilizaci celé stavby. Ta totiž byla permanentně ohrožována vysokou úrovní podzemní vody.


Během léta proběhnul již tradiční výzkum ve farním kostele, kde jsme kopali pod další skupinou lavic. Rozsáhlá sonda v jižní části lodě odkryla poměrně velký fragment základového zdiva, které pro nás představovalo doslova „chybějící článek“ v dějinách chrámu. Toto zdivo totiž obsahovalo prvky dvou různě starých zdí, které jsme objevili v minulých sezónách. Dnes už je jasné, že na základech staršího středověkého kostela byla vystavěna mladší budova o stejné velikosti. Dnešní rozměry dosáhnul chrám až v rámci přestavby z konce 17. století. Také tento rok byly na vnitřní straně zdi nalezeny hroby, které je podle orientace kostry možné považovat za pohřby kléru. Hroby jsou poměrně prosté, bez výrazných průvodních předmětů. Výjimkou byl objekt 2023/1 – zde ležel jedinec v luxusní dřevěné rakvi a na rukách měl dva zlaté prsteny s očkem. Předběžným určením kamenů bylo zjištěno, že jde o smaragd a spinel (červený drahokam známý například ze svatováclavské koruny Karla IV).  Dalším zajímavým nálezem byla dlažba z režných keramických dlaždic. Zřejmě jde o nejstarší pochozí plochu současného kostela.


Doslova včera skončený výzkum proběhnul ve vsetínském zámku, kde jsme prozkoumali část atria určenou pro výkop výtahové šachty. Kromě kvalitních základů z placatých kamenů, jež byly spojeny maltou, zde bylo zachyceno i starší dláždění a nevýrazná požární vrstva, kterou je možné, díky velmi malému počtu nálezů, datovat jenom rámcově do období raného novověku.


Formou povrchového průzkumu bylo do muzejní sbírky získáno poměrně velké množství nálezů, přičemž tento rok šlo především o pravěkou keramiku a štípanou industrii. Objevilo se však i několik drobných bronzových předmětů (žebro, náramek). Nejzajímavější poznatkem je určitě lokalizace zaniklé vesnice, zřejmě z vrcholného středověku, na katastru obce Choryně.


Získaná fakta a artefakty jsou, nebo budou, podrobeny odbornému zkoumání v blízkých zimních měsících, kdy archeologická činnost v terénu utichá a naopak se rozvíjí aktivita muzeálního a badatelského charakteru.