Muzeum regionu Valašsko má na základě státní akreditce na starosti provádění terénních archeologických prací na většině území našeho regionu. Díky osvětě mezi stavebníky i laickou veřejností se zálibou v archeologii se nám daří podchytit stále víc stavebních akcí a zachránit víc náhodných nálezů, díky čemuž můžeme budovat stále podrobnější archeologický obraz naší oblasti. Rok 2022 byl v tomto směru opět o něco úspěšnější, než ten minulý a lze tvrdit, že z archeologického hlediska byl tím nejzásadnějším v celé historii archeologie na Valašsku.

 

První přírůstek do muzejních sbírek pochází z Loučky u Valašského Meziříčí. Poklad 818 ks drobných stříbrných mincí je prozatím možné datovat do období po polovině 16. století a do poloviny století následujícího. Zajímavý je také poměrně velký geografický rozsah ražeb. Mimo Čech, Moravy a Slezska, má početné zastoupení Polsko, Uhry, Německé země a Tyrolsko. Mince stále prochází analýzami, které určí ryzost kovu a následně i jejich historickou hodnotu.

 

Mezi další zajímavé objevy patří například bronzová jehlice ze Zubří, která je datována do mladší až pozdní doby bronzové, tedy do období, kdy v našem regionu dominovala kultura lužických popelnicových polí. Jehlice s velkou dutou kulovitou hlavicí je první svého druhu na území Moravy. Analogie jsou známy zejména ze Slezska. Identický předmět byl nalezen u Vratislavi. V našem případě jde tedy zřejmě o import, který může být hmotným vyjádřením dálkových vztahů v rámci jedné „popelnicové“ civilizace. Každopádně místo v Zubří, kde byla jehlice nalezena, již vydalo několik podobných nálezů a tak je bedlivě sledováno jako potencionální sídelní nebo pohřební lokalita.

Ze Vsetína-Jasenice pochází velmi ojedinělý nález bronzového řetízkového závěsku s ozdobami ve tvaru laštovicích ocásků a také menší bronzové dlátko. Oba artefakty je možno datovat obdobně, jako výše zmíněnou jehlici. V případě řetízku jde o jeden z nejlépe zachovaných příkladů tohoto druhu ozdoby a to nejen v České republice, ale také v širším okolí. I jeho analogie však musíme hledat v zahraničí a to zejména v západní Evropě.

V Oznici bylo nalezeno vrcholně středověké železné kopí a krásná bronzová šipka z přelomu doby bronzové a železné. Oba předměty byly velice dobře zachovalé, takže je dodnes možné rozpoznat stopy po některých výrobních procesech.

Plošným akcím dominovalo pokračování výzkumu náměstí ve Valašském Meziříčí. Objeveny byly zejména další dřevohlinité domy z přelomu 13. a 14. století, soudobé odpadové jámy a vodovodní systém, který se skládal z krytého rezervoáru a rozvodného potrubí. Největším objevem obrovské historické hodnoty byl výborně zachovaný suterén velkého domu s polozahloubenou předsíní, která obsahovala zajímavý soubor železných předmětů – dvě radlice, krojidlo, čepel nože, hromadu šipek do kuše a zatím neurčený, vlysem zdobený kovový pás. Z celého výzkumu pochází i několik stovek keramických fragmentů středověkého a novověkého stáří, které doplňují lidské i zvířecí kosti, různé dřevěné konstrukční prvky (desky, trámy, sloupy) a ojediněle také drobné kovové předměty (například zatím blíže neurčenou minci českého krále a moravského markraběte Vladislava II. Jagellonského).

Menší exkavace proběhly v Hutisku-Solanci a Velkých Karlovicích-Babské, kde byly odkryty relikty novověkých výrobních zařízení – sklářské pece a uhlířského milířiště. Z pece se dochovaly trosky přepálené jílové zdi tzv. kopny, tedy prostoru, ve kterém probíhalo tavení sklářského kmene. Movité nálezy představují hlavně zlomky cihel, ze kterých byl zřejmě zhotoven základový sokl celého pyrotechnického zařízení. Hutní produkci dokládají zlomky šamotových pánví, fragmenty skelných polotovarů i hotových předmětů (typově jde nejčastěji o okenní sklo, menší lahvičky, skleničky na stopce a korálky). Archeologickým výzkumem v karlovském údolí Babská byla probádána terasa se zaniklým uhlířským provozem. Na plošině mezi dvěma potoky bylo umístněno několik se vzájemně překrývajících milíříšť (běžná výrobní jednotka pracovala cyklicky a v ideálním případě se skládala ze tří milířů – jeden se stavěl, druhý pálil, třetí rozebíral). Reliktem po výrobě dřevěného uhlí je mísovitá prohlubeň vyplněná tzv. mourem – uhelným prachovitým odpadem. V Babské se podařilo odkrýt i stopy po umístnění dočasných zábran, které sloužily ke korigování hoření pomocí regulace proudění vzduchu.

Loni získaná fakta a artefakty jsou či budou podrobeny odbornému zkoumání v blízkých zimních měsících, kdy archeologická činnost v terénu utichá a naopak se rozvíjí aktivita muzeálního a badatelského charakteru.