První zmínka o působení templářského řádu na území Čech pochází z první poloviny 13. století. Navzdory tomu, že se jednalo o nejstarší rytířský řád, se jeho členové dostali na území českého království, se zpožděním oproti johanitům a řádu německých rytířů. Oba tyto řády se těšily panovnické přízni, každý měl kolem dvou desítek komend a patřila jim celá panství. Templáři měli v Čechách a na Moravě pouze čtyři komendy a to v Praze na Starém městě, v Uhříněvsi, Čejkovicích a Jamolicích. Dvě posledně jmenované komendy se nacházely na Moravě a vzhledem k dalšímu vývoji templářského řádu u nás to byly nejspíše i komendy nejvýznamnější.
Čejkovická komenda je v listinách poprvé zmíněna roku 1248. V posledních letech 13. století se v souvislosti s touto komendou často spojuje jméno komtura Ekka. Dle titulatury na listinách lze vidět, že z Ekka se stal představený celého řádu v Čechách a na Moravě (titul magister orbis templi per Bohemia met Moraviam). V rámci velkopreceptorátu templářů na přelomu 13. a 14. století došlo k ustanovení tří teritorií zemských komturství. Jedno pro Porýní, další pro Polsko, Pomořany a Braniborsko a poslední pro Čechy, Moravu a Rakousko. Lze vysledovat, že čejkovický konvent byl odpovědný za statky templářů i v Rakousku a zároveň sloužil jako domácí dům pro Ekka a tudíž jako hlavní sídlo pro všechny tři země.
O komturu Ekkovi se nám bohužel nezachovalo moc informací. Podle jeho jména, zkratka od Ekhart, lze usuzovat na jeho původ v německých zemích. První zmínka o komturovi se objevuje roku 1292, je tudíž pravděpodobné, že do Evropy přišel z Palestiny po pádu posledního křižáckého města v této oblasti Akkonu roku 1291. Ekko se mimo jiné pohyboval v prostředí pražského panovnického dvora, kde si dokázal vydobýt váženou pozici. Jeho jméno tak přirozeně figuruje i v listině vydané Vokem z Kravař 3. března roku 1308, na základě které Ekko pronajal majetek řádu na Vsetínsku Vokovi a jeho dědicům.
