Monumentální textilní tvorba se ve druhé polovině 20. století stala na dlouhá léta součástí veřejných interiérů. Od roku 1966 povinně přecházela část investic nově budovaných staveb do výtvarné výzdoby a gobelínová dílna ve Valašském Meziříčí získala mnoho příležitostí k rozvíjení specifického uměleckého řemesla. O tom, že i v době normalizace mohou společensky exponované prostory zdobit nadčasová a řemeslně precisní díla bez politického podtextu, svědčí realizace Jana T. Strýčka.

Akad. malíř Jan T. Strýček (1949–2023) vedl gobelínové a kobercové dílny Ústředí uměleckých řemesel ve Valašském Meziříčí v letech 1978–1988. Za tu dobu připravil k realizaci na 400 tapiserií či koberců, z toho téměř třetinu podle vlastních návrhů. Umělcova textilní tvorba se vyvíjela od grafické polohy k nové figuraci prostupující jeho dílem v 80. letech. Realizována byla v přísném řádu osnovy a útku, v němž rytmicky střídal barvy (případně i tloušťku) zatkávané příze. Zpočátku se v geometrických abstrakcích proplétaly linie s  organickými tvary listů či květů (tapiserie pro domy sociálních služeb v Kyjově, Hodoníně  a pro Okresní úřad ve Vsetíně, 1977–1979). Později kompozice členily motivy stromů (realizace pro gymnázium v Uherském Hradišti, Vizovice, ZŠ ve Valašském Meziříčí, 1980–1982) či keřů, vstupovaly do nich figurativní motivy (realizace pro školu v Zubří, město Bojkovice, 1984). Kontrast hloubky prostoru s drobnými pestrými prvky se objevuje na Strýčkových tapiseriích od roku 1980, nejintenzivněji vyznívá v Průmyslové krajině a kompozici Okno utkanými pro město Orlová (1980). V polovině 80. let Strýček realizuje několik zátiší a krajinných kompozic pro veřejné interiéry ve Vsetíně, Uherském Hradišti a Lešné u Valašského Meziříčí. Naopak pro rozměrné opony dominující sálům v Hodoníně, Valašském Meziříčí a Podlesí  volí abstrakce s vertikálním členěním barevných valérů. V závěru 80. let Strýček stále častěji využívá reliéfní vazby a přírodní teplé barvy (tapiserie pro JZD Bystřička, Lešná, 1986–1987).

Zatímco autorská tvorba Jana T. Strýčka je zastoupena v muzeích a galeriích napříč Českou republikou, realizace vázané k interiérům se z veřejného prostu pomalu vytrácí. Mizí při rekonstrukcích budov či při změnách jejich majitelů. Ve sbírce Muzea regionu Valašsko se nachází pouze diptych Rostlinné motivy (1979) původem ze vsetínského okresního úřadu. Muzeum v současné době mapuje osudy dalších Strýčkových realizací v architektuře a hledá způsob, jak je získat do veřejných prostor či sbírek. Jedním z adeptů k akvizici je gobelín Strom života, který donedávna zdobil obřadní síň ve Vizovicích.