Pískovcové krajiny odnepaměti přitahovaly pozornost člověka. V dobách minulých hledali lidé v rozeklaných skalách útočiště před nebezpečím, nebo skrýše pro své loupeživé podniky a nepoctivě nabyté poklady a bohatství. V současnosti už zbojníci nesídlí v nehostinných skaliskách, ale spíše v klimatizovaných sálech a fantaskní přírodní scenerie tak dnes navštěvují mnohem častěji spíše romantici a horolezci. Nápadná skupina pískovcových skal se nachází i v blízkosti Valašského Meziříčí. Nejznámější z nich, Medůvka, se stává častým výletním cílem turistů. Bizarní skupina skalek si svůj poetický název vysloužila pravděpodobně nikoliv kvůli medonosným včelám, ale díky zvláštnímu způsobu zvětrávání pískovce: na povrchu skály se tvoří zvláštní „dekorativní“ vrstva tzv. voštin, připomínající nápadně právě strukturu včelích pláství. Medůvka zaujme návštěvníka nejen svou divokou krásou, ale i tajemnými stopami po neznámém umělci. Mimo tradičních turistických, či spíše vandalských rytin a autogramů, postrádajících bohužel většinou nápad i jakoukoliv estetickou hodnotu, shlíží totiž na návštěvníka i tvář vytesaná do kamene zjevně rukou umělce. Pod tímto reliéfem se nachází i pravidelná kruhová vysekaná jamka, zamýšlená nejspíš pro zasazení kůlu. Tvůrce záhadné tváře zůstává neznámý. Podle informací pana Viléma Bystroně, který se právě na Medůvce věnoval léta horolezectví, se zde hlava objevila někdy v sedmdesátých letech minulého století. Náš muzejní „pátrací tým“ oslovil i akademického sochaře pana Pavla Drdu z Bystřičky, ale ani ten se k dílu nehlásí, neboť narušovat byť i tímto kultivovaným způsobem tvorbu samotné přírody není v souladu s jeho přesvědčením. Původ reliéfu na Medůvce tak nejspíš zůstane navždy zastřený tajemstvím, který kamenná tvář tak lehce někomu neprozradí...
