Po ukončení druhé světové války začali být ve Vsetíně zatýkáni místní Němci a kolaboranti z řad českých občanů. Nejprve byli internováni v přízemí Staré radnice, kde bylo ve třech místnostech uvězněno přibližně 80 mužů a 30 žen. V polovině května byli tito lidé přemístěni do dřevěných baráků v údolí Jasenice nedaleko Zbrojovky, kde vznikl internační tábor. Baráky byly původně postaveny za války pro ubytování členů RAD (Reichsarbeitsdienst). Velitelem tábora byl jmenován partyzán František Molo. K hlídání tábora bylo určeno 25 mužů, převážně z řad bývalých partyzánů a politických vězňů. Postupně se počet strážných a zaměstnanců zvýšil až na 77 osob. Internovaní byli nasazováni na nucené práce, například při opravách silnic, železniční vlečky ke Zbrojovce či v místních továrnách.

V červenci 1945 bylo v táboře internováno až 218 osob, mezi nimi například bývalý ředitel Zbrojovky Wilhelm Gryzbeck s manželkou. Ze srpna se dochoval podrobný soupis, podle nějž bylo v táboře tehdy 151 mužů, 51 žen a 3 děti – z toho 58 osob německé národnosti, 5 slovenské, 1 polské a 1 rusínské. Počet internovaných poté postupně klesal – na konci října 1945 zde bylo vězněno už jen 79 mužů a 17 žen, z nichž 44 bylo německé národnosti, 1 slovenské a 1 rusínské. Podle dochovaných záznamů v táboře během jeho fungování zemřeli dva muži – jeden spáchal sebevraždu, druhý podlehl rakovině. Němci byli postupně odsunováni, osoby označené za kolaboranty předávány k dalšímu soudnímu řízení.

Tábor byl zrušen 30. listopadu 1945. Budovy následně znovu převzala do své správy vsetínská Zbrojovka. Ke zrušení tábora přispěla aféra jeho velitele Františka Mola, který se během svého působení dopustil řady prohřešků. Podle účetní revize bylo v táboře zpronevěřeno celkem 106 447 Kčs. Molo měl zneužívat zásoby určené pro tábor pro osobní potřebu, provádět nelegální domovní prohlídky a ponechávat si zabavené předměty. Byl také obviněn z násilného chování vůči podřízeným a z intimního vztahu s jednou uvězněnou Němkou, které v důsledku toho poskytoval různé výhody. Fungování tábora bylo celkově rozvolněné – například při kontrole v září 1945 se zjistilo, že velitel stráže během služby odešel do města na kabaret. Molo svou obhajobu stavěl na tom, že nemá dostatečné znalosti účetnictví, což vedlo k chybám v hospodaření. Jeho případ byl předán k soudu v Novém Jičíně.

František Molo úzce spolupracoval s tehdejším předsedou Okresního národního výboru Havlíkem. Na jeho přání byl v táboře nezákonně uvězněn bývalý rozvědčík partyzánské brigády Karel Žalský, který kritizoval Havlíka a zpochybňoval jeho odbojovou činnost. Žalský byl zadržen a v červenci 1945 uvězněn v Jasenici. Následně byl obviněn z neoprávněného obohacování během války, ale soud v Novém Jičíně jej obvinění zprostil. Případ Karla Žalského a celkové vedení tábora poukazují na zneužívání moci jak ze strany předsedy ONV, tak ze strany velitele tábora. Dokládají také, že skutečnost, že někdo působil v odboji, ještě nezaručovala jeho morální integritu a dodržování zásad právního státu.