Během 13. století zažily české země řadu změn. Došlo zde k rozvoji hospodářství vlivem těžby stříbra, nárůstu počtu obyvatel, rozvoji obchodu a měst. Jednou z nejdůležitějších událostí tohoto období byla kolonizace, která znamenala příchod nového obyvatelstva do neosídlených končin našich zemí. Kolonisté převážně pocházeli z hospodářsky vyspělejších a hojně zalidněných oblastí v Sasku, Bavorsku, Horní Falci, či Rakousku. Přinesli sebou nové způsoby obdělávání půdy i odlišné právní postavení obyvatel, které časem přijalo původní obyvatelstvo.
Kolonizační ruch se nevyhnul ani Vsetínsku, oblasti do 13. století řídce osídlené, kvůli náročným přírodním podmínkám. Dle dochované listiny z roku 1308 víme, že kolonizaci v oblasti organizovali od roku 1297 templáři. Během krátkého působení templářů zde kolonizační činnost pokročila, ale ještě nebyla ukončena. I poté co templáři pronajali Vsetínsko Vokovi z Kravař, se počítalo se s dalším zakládáním vesnic a kostelů, klučením lesa a i s případnou hornickou činností, jelikož v oblasti bylo stále dost místa pro osídlení.
O obcích které byly založeny v důsledku kolonizace máme první zmínky až ve 14. století. Konkrétně se jedná o Leskovec, Lhotu u Vsetína, Rokytnice, Liptál, Prlov, Jarcovou, Oznici, Brňov, Krásno a Velkou Lhotu. Žádná z těchto obcí neměla městská práva, těm se těšil pouze Vsetín. Vesnice byly zakládány v blízkosti vodních toků, jelikož v hornaté oblasti zde byla nejlepší půda pro zemědělství a navíc kolem potoků a řek vedly komunikace. Nově založené vesnice měly řadový půdorys, to znamená, že usedlosti byly rozmístěny v řadě podél potoka či cesty, na jedné nebo na obou stranách. Dochovaných pramenů není bohužel tolik, abychom se dozvěděli více o samotných kolonistech a jejich původu. Víme však, že příchod nových obyvatel vedl k osídlení dosud málo obydleného vsetínského kraje. Vytvořil se tak základ pro další rozvoj Vsetínska a jeho začlenění do hospodářské soustavy českých zemí.
