Židovská menšina byla součástí města Vsetín až do tragických událostí II. světové války, počet jejich členů byl až do 19. století ovlivňován nařízeními a zákony, které omezovaly práva Židů. První zmínka o židovských obyvatelích ve Vsetíně pochází z roku 1661, kdy se stal nájemcem vrchnostenského mlýna a vsetínské palírny Žid Hirschel. Jeho souvěrci měli později v nájmu i panské hostince a pivovary, mimo to jim vrchnost často svěřovala obchod s kůžemi, vlnou a výrobu drásla.
Až do 19. století byla židovská menšina omezována spoustou nařízení a zákonů. Na jednotlivých panstvích se židé mohli zdržovat jen se souhlasem vrchnosti, pokud to nebylo v rozporu s jinými ustanoveními. Nejtvrdším z nich byl asi tzv. familiatský zákon. Jeho princip spočíval v tom, že rodinu směl Žid založit pouze za splnění určitých podmínek (manželský původ, věk, prvorozenectví, minimální výše majetku). Familiatský zákon a další nařízení bránila nárůstu židovské menšiny ve Vsetíně až do revoluce roku 1848. Po ni byly zrušeny omezující zákony a byl umožněn volný pohyb Židů. Ti se nyní mohli volně stěhovat, usazovat a také ženit a vdávat. To vedlo k nárůstu židovských rodin na Vsetíně, jejich největší příliv nastal po roce 1863, kdy jim bylo povoleno získávat do vlastnictví nemovitosti. Židovské rodiny se na Valašsko stěhovaly většinou z židovských ghett v Holešově, či Uherkém Brodě a ze sousedních oblastí na Slovensku. Židé se věnovali především obchodu, nebo pracovali jako úředníci v továrnách židovských podnikatelů. Jedním z těchto podnikatelů byl například Jakub Kohn, který se přiženil na Vsetín do rodiny nájemce palírny. Postupem doby se díky své podnikavosti vypracoval mezi nejvýznamnější podnikatele v regionu a jeho syn Josef se stal zakladatelem proslulé firmy na výrobu nábytku. Ve městě byli též známí lékaři MUDr. Prager a MUDr. Kohn a právník JUDr. Norbert Lazarus. Početně nevelká menšina tak přispěly k hospodářskému růstu města na konci 19. století.
