„Sochy a města“ je název databáze mapující poválečné umění ve veřejném prostoru české části ČSSR. Jaké zajímavé sochařské realizace se dochovaly ve Valašském Meziříčí?
Valašské Meziříčí je město s dlouhou historií, v níž mají své místo i díla sochařská. Kromě těch barokních, těšících se patřičné památkové péči, jsou v něm i zastoupena i díla spojená s architekturou doby relativně nedávné. Nevíce jich vzniklo od sklonku 60. let do konce 80. let 20. století, kdy stát u každé realizace veřejné stavby počítal i s investicí do umělecké výzdoby. Tzv. čtyřprocentní umění (toto označení se ujalo i přesto, že výši povinné investice do umělecké výzdoby ovlivňovalo několik faktorů a netvořily ji přesně 4% z celkové investice do stavby) je spjato se stavbami administrativních budov, škol mateřských, základních i středních či budov sloužících kulturním aktivitám. Komornější realizace byly také součástí interiérů restaurací či obchodů, odkud se však zpravidla nenávratně ztratily společně se změnou funkce těchto „domů veřejných služeb“.
Byly ve městě realizovány i zajímavé projekty, nebo jen dekorace odrážející ideály komunistického režimu? Ke hledání odpovědi na nastolenou otázku může pomoci průzkum zmíněné (či jiné) databáze nebo prostá procházka po městě. Jednu takovou připravilo Muzeum regionu Valašsko v rámci cyklu Za krásami Valašského Meziříčí v létě 2023. Krátká trasa zahrnovala jen střed města a nedaleké sídliště Vyhlídka I a tak zdaleka nemohla obsáhnout všechna realizovaná díla, kterých je evidováno více než pět desítek.
K těm nejstarším patří Pomník Františka Palackého od významného meziříčského sochaře Ambrože Špetíka (1921–2005). Busta z vračanského vápence byla roku 1966 umístěna nejprve v parku Botanika, kde nahradila bustu T. G. Masaryka. K 28. říjnu 1968 byla (spolu s novým jednoduchým podstavcem od arch. Jaroslava Hlaváče) přesunuta před budovu školy na Šafaříkově ulici a dnes má své důstojné místo před Gymnáziem Františka Palackého ve Valašském Meziříčí. Špetík dostal k oživení veřejného prostoru svého města jen málo příležitostí: v roce 1972 realizoval reliéf pro ekonomickou školu, o dva roky později keramický reliéf pro domov důchodců, ale za dalšími rozměrnějšími díly bychom museli zajet do širšího okolí: Zašové, Rožnova pod Radhoštěm či do Kelče.
Nedaleko od budovy gymnázia je k vidění abstraktní reliéf výrazné brněnské sochařky Sylvy Lacinové – Jílkové (1923–2019). Reliéf z bulharského vápence byl na budovu telekomunikačních spojů umístěn v roce 1977, vychází však ze starší kompozice, formované od roku 1967 a realizované v jiné variantě na sídlišti Lesná v Brně. V kompozici na téma Spoje jsou křivkami propojovány abstraktní útvary vycházející z tvarů ušních boltců a profilu hovořící hlavy.
Při novostavbě budovy Kina Svět, otevřeného v roce 1986, dostali příležitost další výtvarní umělci, u nichž význam díla převýšil absentující politickou angažovanost. Dvě světelné instalace a další soubory osvětlení navrhl hlavní designér n. p. Osvětlovací sklo Karel Volf (1932–2018), oponu v sále kina výtvarný ředitel gobelínových a kobercových dílen ÚUŘ Jan T. Strýček (1949–2023), orientační systém a grafiku dal prostoru designér Josef Válek (*1946). Trojici místních výtvarníků doplnil dřevěnou dekorativní stěnou nad schodištěm ostravský grafik a průkopník lettrismu Eduard Ovčáček (1933–2022).
Ve Valašském Meziříčí jsou dosud k nalezení díla předních českých výtvarníků (Bohumíra Matala, Otmara Olivy), ale řada zajímavých realizací už zmizela – jako třeba skleněná plastika před budovou skláren od Mariána Karla. Ne všechna díla odstraněná z prostoru najdou cestu do veřejných sbírek. Některé z nich je lepší ochránit na původním místě. Přečká plánovanou rekonstrukci někdejší budovy telekomunikací abstraktní reliéf Sylvy Lacinové?
