Malované sklo se na Valašsku vyrábělo už od 17. století a toto zákaznicky žádané zboží dodávala do měšťanských salonů i chalup také sklářská firma S. Reich & Co o dvě století později. Zpočátku se jednalo o velmi luxusní kousky, na jejichž zdobení firma zaměstnávala malíře ve Skalici a (dnešním Novém) Boru. V 70. letech 19. století zřídila firma vlastní malírny v Krásně nad Bečvou, kde mistři ze severních Čech zaučili zdejší tvůrce. Mistrně malovaná stínidla či vázy se těšily zájmu a obdivu movitějších zákazníků až do prvního desetiletí 20. století, kdy je z trhu vytlačila levnější (a rychlejší) technika zdobení skla – stříkaná malba. Dekor byl vytvořen prostřednictvím olověných šablon a stříkací pistole – touto technikou se v krásenských sklárnách pracovalo od roku 1912 a malba na aerografu (jak se jí říkalo) postupně nahrazovala klasické malířské postupy. Stříkány byly větší plochy, dekorativní ornamenty, ale i krajinné výjevy. Malba aerografem mohla lépe konkurovat levným papírovým a textilním stínidlům, ale své uplatnění našla i na dalším užitkovém skle vyráběném v krásenských sklárnách: na vázách a dózách. Dílny aerografu v závěru 20. let 20. století zaměstnávaly až 110 malířů pracujících ve čtyřech odvětrávaných místnostech s 52 příhradami pro stříkací mechanismus. Co se dekorů týče, zpočátku se jednalo o stylizované rostliny, ve dvacátých a třicátých letech byly oblíbené krajinné motivy a na přelomu 20. a 30. let se dekory stylizovaly na geometrické tvary, které různě množeny a kladeny přes sebe směřují až ke geometrické abstrakci.
Malba na aerografu byla nejvíce rozšířena ve 20.–30. letech 20. století, později ustupuje barevnému sklu a hutním dekorům, které se těšily oblibě u zákazníků na přelomu 30. a 40. let 20. století. Ve sbírkách muzea regionu Valašsko je stříkaná malba dochována především na osvětlovacím skle: celoplošné motivy z 20. let postupně přechází na drobné stříkané ornamenty rozeseté po ploše stínidla. Kromě skla se však dochovaly i katalogy určené pro zákazníky a vzorníky z malírny: často v podobě střihů (papírových tvarů skla) s nastříkaným dekorem, označené výrobním číslem a případně i poznámkou k realizaci. Zajímavostí sbírky je i několik dochovaných olověných šablon, které díky své tvárnosti (a tíze) pevně přilnuly k oblému dekorovanému sklu. Od konce 50. let stříkaný dekor ustupuje lineální malbě v tzv. bruselském stylu.
