Puštík bělavý (Strix uralensis) patří k větším druhům sov, původně byl spojován s jedlobukovými pralesy, ale dnes se s ním můžeme setkat i v hospodářských lesích. Karpatská populace zaznamenala v posledních letech rychlou expanzi západním směrem, která může souviset s rozpadem smrkových monokultur a tím vznikem lepších podmínek k lovu a také s velkou ochotou obsazovat vyvěšené budky.

 
Jedná se o naši druhou největší sovu ihned po výrovi velkém. Slovenský název pro puštíka bělavého je sova dlhochvostá, to nám napoví, že má výrazně delší ocas než ostatní sovy. Zbarvení je šedé až šedohnědé s podélným hrubým čárkováním a světlým podkladem. Samci se začínají ozývat v tuto dobu, začátkem jara, hlasitým “vhůhu hu hu“ s důrazem na první slabiku. Samice se ozývá skřekem podobným volavce popelavé. Avšak zjistitelnost pomocí provokace nahrávkou jejich hlasu není zcela stoprocentní, někteří ptáci se prostě neozvou. Nejlépe tedy přítomnost prokážeme až na základě hlasitého volání vyvedených mláďat a také jejich rodiče jsou více aktivní i ve dne. Hnízdí v dutinách stromů, na vyhnilých pahýlech zlomených stromů, v hnízdech dravců a ochotně obsazuje i budky. Jako potrava mu slouží hlavně hlodavci, ale když zrovna nejsou, je schopný lovit drobné ptáky až do velikosti jeřábka lesního a také obojživelníky a velký hmyz.
 
Na Moravě bylo první hnízdění doloženo v roce 1983 v jedlobukové pralesovité rezervaci Mionší, kde hnízdí pravidelně, dnes i dva páry. Další hnízdění byla během let pozorována například v masivu Smrku. V roce 2000 byla populace v Beskydech odhadována na 3-5 párů, v roce 2003 již průzkum na 500 km2 prokázal 10 obsazených teritorií a nebyly to čistě pralesovité porosty, ale i hospodářské s věkem nad 100 let, někdy postačí jen torzo staré jedle ponechané v mladém porostu. Ukázalo se, že velmi významné jsou také holiny a světliny v blízkosti hnízdních stromů, kde může lovit potravu.
 
Vzrůstající početnost může souviset i se stabilním výskytem na Slovensku, kde se puštíku bělavému daří a postupně se šíří na západ, jeho výskyt byl potvrzen také v oblasti Bílých Karpat. Dále může být spojováno se vzrůstajícím odlesněním po kůrovcové kalamitě a změnou způsobu lesního hospodaření v některých oblastech a podpora hnízdění vyvěšováním budek do vhodných biotopů. Beskydskou populaci pravidelně sleduje tým ornitologů při každoroční akci nazvané “Soví houkání“. Snahou je zmonitorovat co největší území a zaznamenat hlasové projevy všech sov včetně puštíka bělavého, ten postupně obsazuje celé Moravskoslezské i Slezské Beskydy, Javorníky a Vsetínské vrchy. V roce 2021 bylo zdokumentováno úspěšné hnízdění v Hostýnských vrších a tak se dnešní populace na české straně Západních Karpat odhaduje na 20-30 párů a nadále poroste i s tím, že se bude šířit dále na západ.