Rajnochovická keramika představuje zajímavý lokální produkt, který dokázal v 19. století uspět i na mezinárodním trhu. Nádoby vyráběné v jednoduchých manufakturách Hostýnských vrchů se díky svému nezvyklému vzhledu a zejména díky specifickému materiálu staly populárními nejen v Rakousku-Uhersku, ale i v širším zahraničí. Onou zvláštní keramickou masou byl tzv. majolín, který smícháním místních železitých jílů a kvalitních jemných kaolínů z prostoru Moravského krasu, vytvořil jeden z výrobců rajnochovické keramiky Florián Urbiš.  

V Muzeu regionu Valašsko se nachází početný soubor této keramiky, což samo o sobě není v širším regionu ničím zvláštním. Nějaký ten rajnochovický džbánek, nebo mísa se dá najít prakticky v každém muzeu na okolí. Specifikem naší muzejní sbírky je však rozsáhlá kolekce keramických artefaktů přímo ze zaniklé dílny, které stála na rozhraní katastrů Loučky-Lázů a Mikulůvky. Obsahuje totiž nejenom nehotové nádoby a jejich fragmenty v různých fázích dokončení, ale také technickou keramiku jako jsou vypalovací hrnce (trečapy) nebo hvězdicovité oddělovače do pece (krédle), která zabraňovaly spečení glazovaných nádob. Tento velice zajímavý soubor jsme se rozhodli podrobit archeometrické a také archeologické analýze. Vykonané rozbory přinesli nové informace, které doplňují dřívější etnografický výzkum, jenž se zaměřoval primárně na hotové celé nádoby z muzejních sbírek.

Než se pustíme do představení výsledků, jen v krátkosti si řekneme něco o archeometrii. Tento vědný obor zkoumá archeologické nálezy pomocí fyzikálních a chemických metod. V případě rozboru keramiky se k slovu dostávají i tzv. vědy o Zemi – petrografie a mineralogie. Tyto analýzy umožní poznat složení keramiky, kvalitu výpalu i některé technologické procesy její výroby. Rozboru jsme, v první fázi, podrobili rajnochovické výrobky z bělniny, majolínu a běžné pórovité hrnčiny. 

Nejstarším produktem horských dílen je bělninová keramika, které základem byl kaolín dovážený z Rudic u Blanska. Analýza ukázala, že jde doopravdy o velmi jemný prachový materiál s minimálním zastoupením dalších minerálů. V keramické mase byl ojediněle doložen křemen, živec a vzácně slída.

Majolín je také tvořen z velmi jemné hmoty, ale prachová složka je zde ve výrazné menšině – převládá jílovitý komponent zřejmě lokálního karpatského původu. Neplastická složka se skládá především z prachových zrn křemene a méně živce a slídy. Úlomky hornin jsou mezi zrny v menšině, ale bylo možné identifikovat prachový křemen a metasilikát. Na vnějším povrchu typicky zdobené majolínové nádoby jsou patrné tenké, nepravidelně souvislé vrstvy bílé a hnědé dekorační hlinky, vytvářející skvrnitý vzor neboli trasakovanou dekoraci. Bílá vrstva této hlinky má stejnou mikrostrukturu jako čistě bílá hlinka nanesená na vnitřní povrch nádoby. Stejně tak hnědá část hlinky se zdá totožná s hlínou použitou k výrobě těla nádoby. Pro účely potření povrchu nádoby byla použita v polotekuté formě. Nesouvislé vrstvy mohly vzniknout buď střídavým nahodilým nanášením obou hlinek, nebo mohla být nádoba natřena/namočena v jejich záměrně špatně namíchané směsi.

Analýza glazury prokázala, že byla použita tradiční transparentní glazura na bázi oxidu olovnatého (PbO). To naznačuje, že rajnochovičtí hrnčíři tento způsob zušlechťování svých výrobků používali i po jeho státním zákazu. Glazury tmavších barev obsahovaly více oxidu železitého (Fe2O3) 

a manganitého (MnO). Starší etnografická pozorování hovoří také o bílé glazuře (pravděpodobně na bázi cínu), ale analýza ukázala, že etnografové technologický postup nepochopili – vzor vznikl použitím průhledné olovnaté glazury na podkladovou bílou keramickou hlínu.

Kompletní informace získané přírodovědnými analýzami se aktuálně vyhodnocují a budou publikovány v odborném periodiku. Tímto příspěvkem se také obracíme na čtenáře rubriky, aby případně kontaktovali autora tohoto článku (spanihel@muzeumvalassko.cz), pokud mají doma nádobu nebo jiný předmět, o kterém ví, že patří do rajnochovické produkce, ideálně z Loučky-Lázů či Mikulůvky. Budeme rádi i za informace, které by mohly doplnit některý z výše uvedených badatelských okruhů.