Když se motýl líhne z kukly, má křídla zmuchlaná a nevzhledná. Chvíli trvá, než se křídla napnou do své krásy. Většina motýlů však nehýří barvami, jako denní motýli. Napadnou vás asi nenápadné šedé či hnědé noční můry, které se ráno oslněné sluncem krčí na zdi pod lampou. Jak motýl stárne, má křídla čím dál ošoupanější a rozervanější. Motýlí dědečci pak dokážou létat jen s roztrhanými troskami křídel a někdy jim po útoku ptáků chybí několik křídel úplně.
Ne všichni motýli se ale rodí s hezkými jednolitými křídly. U jedněch malých motýlků – pernatěnek – si příroda vyhrála a křídla jim rozdělila na mnoho malých částí, které pod lupou připomínají prachové peří u ptáků. Při letu se pak motýlí peříčka drží navzájem pomocí háčků, stejně jako u ptačích per.
Jeden tento motýl žije i na Valašsku. Je to maličká a křehká pernatěnka čistcová. Rozpětí křídel má jen 1 cm. Druh je teplomilný, jeho housenky se živí hlavně listy čistce přímého. Jsou tak malé, že žerou list zevnitř. I proto je dospělý motýl tak malý. Tento raritní motýlek může se setměním přilétnout i přímo do pokoje, jak se mi několikrát stalo přímo ve Vsetíně. Na zdi sedí typicky s roztaženými křídly. Dospělí motýli létají od března do podzimu.
Je velmi vzácná, v rámci ČR žije hojně jen na Horním Vsacku, např. v Huslenkách či na Halenkově, a jednou byla chycena ve středních Čechách. Dále na sever v Evropě se již nevyskytuje. Hojněji pak létá v Maďarsku a jižní Evropě.
Proč uvízla v tak silných populacích zrovna na Valašsku? Dříve se páslo a hospodařilo, tak jsou zde tu a tam stále teplomilné louky a pastviny s pupavami a vstavači. Zalesněním i zarostením ale rychle ubývá velkých výslunných stráni i s jejich obyvateli a rostlinami.
