Kardinál Štěpán Trochta (1905–1974), rodák z Francovy Lhoty, žil podle motta: Práce – oběť – láska. Doktorát z teologie získal v italském Turíně, kde byl také vysvěcen na kněze (1932). Jako řeholník a jeden ze zakladatelů české provincie salesiánů se za první republiky zasloužil o výchovu mládeže prostřednictvím prvních salesiánských ústavů v Československu (Fryšták u Zlína, Ostrava, Praha-Kobylisy). Působil také jako duchovní rádce českých katolických skautů. Během druhé světové války se zapojil do protinacistického odboje. Po zatčení byl internován v koncentračních táborech v Terezíně, Mauthausenu a Dachau. Po válce byl vysvěcen na biskupa a pověřen správou litoměřické diecéze (1947). Za komunistického režimu byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 25letům odnětí svobody (1954) a vězněn na Ruzyni, Pankráci, Kartouzách a Leopoldově. Jako politický vězeň byl při amnestii v roce 1960 propuštěn, pracoval v dělnické profesi a po srdeční mrtvici pobýval v církevních sociálních zařízení. Rehabilitován byl až roku 1968, kdy se vrátil do biskupského úřadu. Papež Pavel VI. ho jmenoval kardinálem „in pectore“ (1969). Za normalizace byl ale opět pronásledován Státní bezpečností a komunistickými funkcionáři. Zemřel roku 1974 na následky mozkové mrtvice.
Výstava ve vsetínském muzeu (27. 2. – 26. 5. 2024) se koná u příležitosti 50 let od úmrtí Štěpána Trochty a je společným projektem Valašské nadace, Římskokatolického farního úřadu a Muzea kardinála Štěpána Trochty ve Francově Lhotě. Poprvé byl výstavní projekt představen na podzim 2022 v Kulturním domě ve Francově Lhotě a představoval křížové cesty ztvárněné technikami kresby, malby, grafiky či keramiky, které byly dílem žáků ZUŠ Zlínského kraje – F. X. Richtera Holešov, Valašské Klobouky, Zlín, Malenovice a Napajedla. Současná repríza ve vsetínském zámku je rozšířena o výtvarné práce žáků ZŠ Integra Vsetín, a to o keramické reliéfy (9. třída) a soubor suchých jehel (6. třída). V pojetí děl se vedle popisnosti projevuje i expresivita a symboličnost. Ve 14 zastaveních křížové cesty ZUŠ Zlín se řeč symbolů prolíná s květomluvou a např. u zastavení č. 7 je věznění v koncentračních táborech vyjádřeno vytetovaným číslem vězně a růží coby symbolu utrpení – soužení.
