Po porážce českého stavovského povstání zůstalo dnešní Valašsko jedinou oblastí v českých zemích, kde vydržel ozbrojený odpor proti Habsburkům a jimi prosazované rekatolizaci. Se střídavými úspěchy vzdorovali Valaši po více než dvacet let císařské armádě. Osudovým se pro povstalce stal až ústup spojeneckého Švédského vojska z Moravy roku 1643. Nastalé situace využili císařští, kteří byli rozhodnuti nadobro s odbojnými Valachy skoncovat. V lednu roku 1644 vpadlo z popudu Jana hraběte z Rottalu na Vsetínsko císařské vojsko a povstalce definitivně porazilo. Vojáci následně celou oblast vyplenili a vypálili vesnice Janovou, Ústí, Seninku a Liptál. Popelem částečně lehly i Zděchov, Lhota, Pržno a Jablůnka. Na Vsetíně se mezitím konaly popravy povstalců z celého Valašska, v místě dnešních Dílů a Brdek. Avšak strasti obyvatel Valašska tím neskončili.
Mnoho Valachů po porážce uteklo na sousední paství Půchov a Lednica, jelikož v Uhrách stále panovala náboženská svoboda. Do Uher zamířili také místní evangeličtí kněží, jelikož už nadále nemohli působit na svých farnostech. Pro rodiny povstalců, které zůstaly v kraji, nastala nejistá budoucnost a o jejich osudu rozhodoval také hrabě z Rottalu. Hrabě byl katolickým konvertitou a vlastnil napajedelský statek, jeho podíl na porážce povstalců mu umožnil hospodářský a společenský vzestup. Po potrestání hlavních vůdců povstání, přistoupil k přestěhování části poddaných ze vzbouřených Valašských vesnic. Na napajedelském paství obnovil několik vesnic zpustlých válkou a k jejich znovu osídlení měl využít právě Valachy. Jejich přítomnost se uvádí v Jankovicích a Nových Dědinách. Další místo kde hrabě vzpurné obyvatele hor přesídlil, byla Rusava, tehdy nazývána po svém zakladateli Rottalovice. Dle dochovaných záznamů víme, že jména nově příchozích osadníků se shodovala se jmény uvedenými na soupisu Valachů, trestaných ve Vsetíně po pokoření odboje. I přesto že někteří přesídlení obyvatelé ze svého nového bydliště prchali, zůstala Rusava valašskou vesnicí. Po těchto přesunech poddaných se situace na Vsetínsku začala pomalu konsolidovat a lidé postupně znovu zabydlovali zpustošené vesnice.
