Výstava Pravoslava Dordy a jeho dcery Markéty nese název Hledání v krajině a odkazuje na Dordovy toulky Valašskem – krajem, který se mu stal druhým domovem a místem podněcujícím k tvorbě. Přestože je tato inspirace obvykle zcela přetavena umělcovou imaginací, setkáme se v jeho díle i s citacemi reálných motivů a dokonce též s kolekcí na první pohled realistických obrazů. Ty jsou výsledkem autorova nostalgického hledání starého Valašsko, nikoli zcela věrným zobrazením předlohy, přičemž jeho tvůrčími vstupy původní usedlosti jako by znovuožívaly.

Pravoslav Dorda (nar. 1945) je ostravským rodákem, který již 55 let působí na Valašsku, kde žije na Dolní Bečvě. Původně se vyučil aranžérem, poté mezi lety 1962–1966 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor Malba a dekorace. Po studiu u něj nastalo několikaleté období hledání se, během nějž se chtěl ještě vyučit hrnčířem, ale získal zaměstnání v propagaci a krátce i pedagogicky působil na uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Kolem poloviny 70. let minulého století došlo v jeho profesním životě k osudovému obratu. Soustředil se na tvorbu užitkové kameniny a jeho specializací se pak od roku 1990 staly bonsajové misky, kterými dosáhl profesního úspěchu zejména v zahraničí. Keramice se věnoval 40 let, načež se v roce 2015, ve svých sedmdesáti letech, vrátil k tvorbě obrazů a začal kreslit-malovat pastely v tužce. Pro výtvarníka tolik charakteristická technická vynalézavost se u pastelů projevila ve specifické zrnité úpravě papírového podkladu obrazů, resp. ve využití brusného papíru.

Na probíhající výstavě je představen výběr z autorovy tvorby z let 2015 až 2025, s převahou obrazů z let 2024 a 2023. Kolekce je doplněna i o několik ukázek autorových kreseb z první poloviny 70. let a grafik – suchých jehel z přelomu 80. a 90. let. Obrazy z letošního roku nejsou ve výstavě zastoupeny, neboť Pravoslav Dorda se po deseti letech od ukončení své keramické činnosti rozhodl předat své umění výroby bonsajových misek dál: „Od podzimu jsem se nedotkl pastelky a jezdím do Hrachovce ke kamarádovi Dušanu Malošovi. Je to vynikající keramik, známe se již od sedmdesátých let. Tu moji technologii na výrobu bonsajových nádob, kterou jsem vymyslel, jsem chtěl někomu předat. Celé to pojetí, jak by měly vypadat v souvislosti se stromem… Nebylo to vůbec lehké! Je to, jako bych začínal znova.“

Ve výstavě se vedle obrazů krajin objevují i výjevy s předmětnými a figurálními motivy či abstraktní a imaginativní kompozice. Rozmanitost stylů a pojetí plně odpovídá autorově potřebě dát naprostou svobodu své tvůrčí fantazii a tvořit intuitivně. „Občas mě trápí to, že když si dám vedle sebe své obrázky, postrádám nějakou jednotu v projevu. Vedle úplně abstraktního obrazu se pak objeví nějaké sociální dění, krajina. Jsou ale okamžiky, kdy je inspirace tak silná, že se jí neubráníte. Já jsem ale byl vždycky srdcem krajinář. V mládí to byl třeba Slavíček – můj vzor. Ale stane se, že mi najednou v obraze přibývají detaily, které mi moje podvědomí vybere. Takže jsem jenom vykonavatel. A ony tam pasují a já jen pokorně děkuji. To je taková ta intuitivní rovina. Něco přijde a já to příjmu.“ (VALOUŠKOVÁ, Kamila. V ateliéru: Malíř a keramik Pravoslav Dorda. Valašsko – vlastivědná revue 49, 2022/2, obálka s. 3.)

Vystavujícím hostem Dordovy výstavy je jeho dcera, s níž naposledy vystavoval v roce 2022 ve Zvonici Soláň. Markéta (nar. 1972) navázala na rodinnou tradici a vystudovala obor Keramika na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Následně absolvovala ateliér Sklo v architektuře na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Pedagogické vzdělání si doplnila na Univerzitě Palackého v Olomouci a v současnosti působí jako vychovatelka. Coby výtvarnice vždy tíhla k řemeslu i k ilustrační tvorbě, načež jejich ideální spojení nalezla v dekorování keramiky. Zprvu malovala přímo na kameninu, ale technika ji zcela neuspokojovala. Pro dokonalý přepis detailů nakonec zvolila jednobarevný nebo vícebarevný tisk, kterým na kvalitní porcelán české výroby přenáší své kresby, a svou tvorbu prezentuje pod značkou MA DÉCOR (z francouzštiny „Má výzdoba“). Ke svým motivům dodává: „Velkou inspirací je mi dětské vnímání světa, které jsem znovuobjevila se svými dětmi. Děti nevidí rozdíl mezi životy lidí, zvířat a rostlin, vše je propojeno, vše je dovoleno, a to mě baví. Těší mě brnkat na dětské strunky v dospělém světě.“

Oba tvůrce – otce i dceru – pojí cit pro přebásnění skutečnosti a hravost, přičemž Markétě je obzvláště blízká dětská imaginace. Zároveň si oba rádi pohrávají s technikami a „vynalézají“ nové postupy.