Jak již část druhového názvu napovídá, je potáplice ptákem severu. Ze čtyř druhů vyskytujících se u nás je nejhojnější. Hnízdí především v boreální a tundrové zóně na větších a hlubších jezerech a to i na vodách na ryby chudých. Za potravou pak podniká dlouhé lety.
Potáplice severní je tažná a po krátkém severském létě odlétá zimovat na jih. Při své cestě přelétá i vysoká pohoří. Naším územím protahuje a také zde občas zimuje. Hlavním směrem tahu skandinávských populací zimujících u Černého moře je jihovýchodní směr. Část ptáků ovšem táhne i jihozápadně do atlantské přímořské oblasti nebo jižně ke Středozemnímu moři. Někteří ptáci se však na zimu posunují jen o něco jižněji a zimují u Baltského moře.
Převážně se u nás vyskytuje na podzimním tahu jednotlivě nebo jen v malých hejnech. Můžeme ji spatřit na rybnících, přehradních nádržích nebo na řekách nejčastěji v nevybarveném, prostém šatě. Je větší kachny divoké, svrchní část těla je tmavě hnědošedé barvy a spodina je bělavá. V době jarního tahu v dubnu a květnu už se některé potáplice i částečně zbarvují do svatebního šatu.
Potáplice se živí po celý rok především rybami různých velikostí, za nimiž se potápí až do hloubky kolem 6 m (ve švýcarských jezerech byla zjištěna hloubka potápění dokonce až 21 m). Nepohrdne však ani měkkýši, drobnými korýši a hmyzem. Potáplice je špatným letcem - před vzletem se proto musí dlouho rozbíhat po hladině. U nás se ozývá jen výjimečně – její zvučné a táhlé volání však neodmyslitelně patří k atmosféře severských jezer.
V našem regionu ji zastihneme nejčastěji na hlubších úsecích Bečvy především pod Valašským Meziříčím nebo na přehradách – na místě se zdrží jen krátce. Výjimečné je pozorování z května roku 1987, kdy se na přehradě Stanovnice zdržoval jeden pár.
