Postní období čítá šest neděl. Každá neděle si v průběhu let vysloužila své lidové pojmenování odvozené od tradic, které se v tyto dny dodržovaly. Jelikož se neděle nepovažují za postní dny, z důvodu oslavy Ježíšova zmrtvýchvstání, konaly se sešlosti, veselilo se, příležitostně zpívalo, jedlo a popíjelo.
První postní nedělí je tzv. černá nebo liščí. Ženy v rámci postního období oblékaly šaty jednodušších střihů a tmavých barev. Ctily tím symboliku smutku z nadcházející smrti Ježíše Krista. Přídomek liščí se vyvinul z tradice hledání sladkostí, které schovaly matky pro své děti se vzkazem, že tudy běžela liška a zanechala jim na zahradě překvapení.
Druhou postní neděli provázelo především vymetání komínů, proto dostala pojmenování sazometná. Obvyklým postním jídlem tohoto dne byla polévka praženka a pražmo, což jsou naklíčená, upražená obilná zrna nebo klasy, proto je tato neděle také nazývána jako pražná.
Význam kýchavé neděle se v čase proměnil. Ve středověku se v tento termín sloužily mše, které byly prosbou odvrácení od nemocí, konkrétně od moru a cholery. Prvotním příznakem nemocí bylo kýchnutí, proto se lidé od těchto osob drželi opodál se slovy: „Tebe pozdrav už jenom Bůh“. Tento výrok se proměnil v dnešní „Pozdrav Pán Bůh“ ve znamení přání pevného zdraví při kýchnutí. V lidových pověrách se traduje, že kdo v tento den třikrát kýchne, bude uchráněn od nemocí v nadcházejícím roce. Počet kýchnutí měl také symbolizovat, kolika let se člověk ještě dožije.
I v průběhu postního období se lidé scházeli. Jelikož neděle není postním dnem, mohla být tato setkání doprovázena různými pokrmy. Nejčastěji se pekly koláče zvané družbance. Název koláče příhodně souvisí s návštěvami, které podnikal budoucí ženich se svým družbou do toho domu, do něhož pak na Velikonoce přišli společně na námluvy. Čtvrtá neděle proto nese označení družebná.
Nejznámějšími a nejbohatšími na tradice jsou poslední dvě postní neděle – Smrtná a Květná. „Neseme smrť ze vsi, veliká noc, kde jsi?“ Vynášením Mařeny, Morany či Smrti vynášeli lidé ze vsi nemoci i zimu a zároveň přivolávali jaro. Loutka ze slámy oblečená do ženského kroje, ozdobená věncem z vyfouknutých vajíček či šnečích ulit kolem krku a upevněná na dřevěné tyči je za zpěvu průvodem vynášena za obec či k vodě, kde je zapálena, hozena do vody, ukamenována, následně vytažena a hozena na strom, aby ji vítr rozfoukal. Zpět do vsi se nese zelená větvička ozdobená barevnými pentlemi a svatými obrázky jakožto symbol jara, nového života a naděje. Větvička je lidově zvaná líto, letečko, májíček a dívky s ní chodí koledovat po celé vesnici. Na Smrtnou neděli bohyně jara Vesna vítězí nad bohyní smrti a zimy Moranou.
Tohoto pohanského zvyku se v posledních několika letech ujaly především folklorní soubory. Za spoluúčasti široké veřejnosti se tyto akce organizují v jednotlivých městech a vesnicích, podle dochovaných zvyků v konkrétních lokalitách mají svůj řád, jsou dokumentovány a těší se velkému zájmu. Vzhledem k přirozenému vývoji v rámci společnosti se tato tradice také částečně přesunula do pódiových prostor a plní funkci vystoupení souborů při různých akcích.
Květná neděle uzavírá cyklus šesti postních neděl. V tento den se oslavuje příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma. V kostelech se světí zelené ratolesti, podle lokality to mohou být buď palmové či olivové listy, případně větvičky vrby jívy, které si lidé následně mohou odnést domů. Poměrná část větviček je spálena, popel se uchovává pro potřeby Popeleční středy nadcházejícího roku. Další částí se zdobí spolu se svatými obrázky různá zákoutí obydlí a také se nosí jak do polí, tak také k drůbeži, aby byla pojištěna úroda a plodnost. Vkládají se do střech a nad dveře stavení, stodol a stájí jako ochrana celé rodiny před ohněm, nemocemi a zlými silami. Každý by si v tento den měl obléknout nové šaty, aby uvítal příchod jara.
