Na Popeleční středu se věřícím uděluje popelec. Tato tradice se v průběhu let proměňovala, avšak poslání zůstalo zachováno: „Pokání čiňte, blízko je království Boží“.

Popeleční středa započíná období půstu. Období, které je určeno ztišení, hlubšímu zamyšlení, rozjímání, pokání, duševní očistě a přípravě na velikonoční svátky. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem. Slaví se neděli po prvním jarním úplňku. Období půstu trvá 40 dnů – od Popeleční středy do Bílé soboty. Vytyčené rozmezí však netrvá 40 dnů, ale 46. Vysvětlení je jednoduché – neděle se nepočítají, nejsou postním dnem z důvodu oslavy Ježíšova zmrtvýchvstání.

Nejdůležitějším symbolem je popelec, jehož tradice byla zaznamenána již ve 4. století. Popel, který se získává z vrby jívy natrhané a posvěcené o loňské Květné neděli, lidově zvaný také jako kočičky. V zemích Blízkého východu se pálily olivové ratolesti a palmy. V podvečer Popeleční středy chodí lidé na mši do kostela. Bohoslužbu slouží kněz oděný do fialového roucha, jelikož tato barva je symbolem smutku. Ve stejné barvě je zahalen také oltář. Stěžejním okamžikem je posypání hlavy popelem. Kněz drží v levé ruce misku s popelem z kočiček, pravou rukou uděluje znamení kříže jako symbol kajícnosti. Při nanášení popelu na čelo věřícího pronáší některou z vět v duchu memento mori: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“, nebo „Čiňte pokání a věřte evangeliu“. Přijmutí a veřejné nošení popela je vnímáno jako veřejný symbol pokání. V dobách minulých se v tento den sloužily mše za padlé na bojištích.

Popel jako takový s sebou nese několik poselství. Všeobecně je symbolem smrti a nicotnosti, poukazuje na pomíjivost lidského života. Hříšníci si jej sypali na hlavu a veřejně tím projevovali lítost nad svými skutky. Na ochranu před duchem zemřelého se vyhazovala nad hlavu k nebi hlína z hrobu zesnulého. Dříve popel sloužil také k mytí nádobí.

V celé postní době jsou vytyčeny dva dny, kdy je nařízen přísný půst od masa a je povoleno jen jedno hlavní jídlo. Těmito dny jsou Popeleční středa a Velký pátek. Celý půst by se měl nést v duchu zdrženlivosti a celkové střídmosti v jídle. Oprostit se měl člověk nejen od masa, ale také mastných pokrmů, alkoholu, tabáku. Typickými postními jídly byly luštěniny, ryby, prosná či jahelná kaše zapečená se sušenými švestkami, pučálka, tj. nasladko či naslano opražený naklíčený hrách, obiloviny. Bylo zvykem v tento den péct chléb. Pitný režim měla obstarat svěcená voda či kořalka jako ochrana před komáry v letních měsících. Ženy si popíjením alkoholických nápojů pojišťovaly plodnost drůbeže.

Popeleční středa, latinsky dies cinerum, s sebou nese lety zažité zvyklosti. V tento den by se nemělo šít ani prát, prádlo by zůstalo po celý rok špinavé. Ženy chodily v tmavém oblečení jednoduchého střihu. Zakázány byly také tancovačky, aby se nezadupala úroda na poli. Během půstu by měla půda odpočívat, země je samodruhá. Ženy v tento den mazaly rozpuštěným mýdlem tváře těm mužům, kteří ještě neprocitli z masopustních oslav. Ten, kdo se tomuto chtěl vyhnout, musel se vykoupit penězi.