Tak tímto pokřikem se v posledních dnech masopustu ohlašovala obchůzka dnes již vymizelé masky „pohřebenáře“, zvaného též „hřebenář“ či „pohřebeň“. Představoval ji muž omotaný slámou nebo hrachovinou se slaměným kloboukem na hlavě a v ruce dřevěným ohřeblem (rožněm), na nějž napichoval koblihy a slaninu.
Na Valašsku se zprávy o výskytu této tajemné postavy dochovaly z obcí Valašskokloboucka, konkrétně z Lačnova, Nedašovy Lhoty a Nedašova, kde se vyskytoval ještě v polovině minulého století.
Obchůzka nedašovského „pohřebenáře“ se koncentrovala do dvou dnů: v masopustní pondělí obcházel vesnicí a lidé za ním házeli a rozbíjeli staré nádobí (které se v době nadcházejícího velkého půstu vyměňovalo za nové). Druhý den už „pohřebeň“ chodil pro obdaruňky (koledu), které nejčastěji tvořily koblihy, jako nejtypičtější masopustní pečivo, dále slanina, vejce či obilí.
Význam této záhadné masky je dodnes zahalen tajemstvím. Někteří badatelé ji ztotožňují s maškarou slaměného či hrachovinového medvěda. Medvěd je ve většině fašaňkových či končinových obchůzkách, jak se konci masopustu na Valašsku říkalo nejčastěji, ústřední postavou, proto se v řadě obcí obchůzkám říká také „vodění medvěda“. Funkce medvěda byla především blahonosná a plodnostní. Tancem s ním měla plodnost přejít na ženu. Z medvěda též hospodyně otrhávaly hrachovinu a dávaly ji husám či slepicím do hnízda, aby lépe nesly.
Dodnes je maska slaměného medvěda k vidění v obci Lužná. Chcete-li jej spatřit, pak neváhejte, blíží se totiž popeleční středa (letos 13.2.), jíž končí bujaré masopustní období plné zábav, jídla a pití, a nastane dlouhý předvelikonoční půst.
