První příležitostí shromáždit značné množství předmětů z oblasti národopisu, průmyslu, školství a umění se naskytlo ve Vsetíně 28. srpna 1892 po skončení Valašské výstavy národopisné v budově Horní školy. A to i přesto, že se část exponátů vrátila původním majitelům a mnohé další putovaly v roce 1895 na Národopisnou výstavu Českoslovanskou do Prahy, kde byla vytvořena autentická Valašská dědina. Po této výstavě byla snaha navrátit co nejvíce předmětů zpátky do Vsetína, aby zde mohly být položeny základy pro muzeum. Jelikož však byl ve Vsetíně problém s prostory, putovala valná většina těchto předmětů do muzea ve Valašském Meziříčí a vize o založení muzea se nadále odsunula.
14. února 1924 proběhla schůze, na níž došlo k oficiálnímu vzniku Vsackého okresního muzea na Vsetíně. Stanovili si cíl: pátrati a sbírati na Vsetíně a v okolí starožitnosti a jiné památky všeho druhu a uschovati je ve zvláštním museu, kde by památky ty byly přístupny obecenstvu a chráněny před zkázou. K tomuto se zavázal lékař František Sova, starosta Josef Bubela, církevní rada V. Opočenský a městský tajemník Alois Trunkát. František Sova roku 1925 daroval muzeu svou soukromou sbírku. Jednalo se především o užitkovou keramiku (džbánky, hrnky, závěsné talíře) a krojové součásti (kordulky, vesty, sukně, šátky), dále pak o pracovní nářadí, předměty lidové výroby a výrobky k přípravě pokrmů. Tyto předměty byly téhož roku rovněž vystaveny, byť bez muzejního počinu, pouze za účelem jejich představení veřejnosti.
Prvními řádně zapsanými předměty do vsetínské etnografické sbírky byly kresby Karla Langera, Antonína Strnadla, Jana Kobzáně a Karla Hofmana. Kresby zachycovaly lidové kroje, pracovní nářadí, lidovou architekturu, řemesla a podobizny lidí. Po Národopisné výstavě českoslovanské v Praze se do sbírky dostaly především tiskopisy: Pamětní kniha hospody Na posledním groši, Pozvánka na poradu ohledně NVČS, Program odboru NVČS, Kresba valašské vesnice na NVČS, Nákres valašské hospody na NVČS a další. Na tvorbě etnografické sbírky se podíleli také obyvatelé ze Vsetína a okolních vesnic, místní spolky či továrny. Mezi prvními dary byly například krojové součásti, schránka na břitvy, kovová váha, kolovrat, forma na rukavice či punčochy, valcha, patírka na len, housle, dýmka, kraslice, zámečnické výrobky či vyřezávané dřevěné postavičky. Značnou část tvořily křiváky a nože. Z místní továrny Bubela a spol. jich bylo do sbírek věnováno na dvě stovky.
Ve Vsetíně proběhly roku 1930 Národopisné slavnosti, souběžně se konala výstava v budově Dolní školy z oboru národopisu, výtvarného umění, uměleckého průmyslu a zemědělství. Roku 1932 vznikla první muzejní národopisná expozice v budově bývalého Horního šenku na Horním náměstí. Jako exponáty byly použity předměty z Národopisných slavností, dokumentární kresby R. Pavlíka a J. Válka, kresby valašských výtvarníků J. Kobzáně, A. Strnadla, K. Langra a K. Hofmana. Vize spolku do dalších let se ustanovila na schůzi 6. ledna 1935: „Spolek musejní pak bude usilovati nejen o zachování starých památek, ale bude působiti i k tomu, aby soustavně shromažďoval a uchovával se v museu materiál ze současné doby z činnosti obcí, církví, korporací, spolků, živností ap., aby tak zůstal zachován do budoucna co nejúplnější materiál o současném stavu, působení, podnikání a metodách dnešní práce.“
Stav všech sbírek muzea k roku 1953 čítal na 2455 inventárních čísel, za dalších deset let počet stoupl na 12 802 inventárních čísel. Od roku 1954 byla zavedena evidence přírůstků v přírůstkové knize. Roku 1963 došlo ke sloučení muzea ve Vsetíně a muzea ve Valašském Meziříčí v rámci Vlastivědného ústavu. Stav sbírek k tomuto datu obsahoval 19 945 kusů, v roce 1974 vzrostlo toto číslo na 74 144 kusů.
