Ve Vsetíně lze sledovat první sběratelskou činnost na konci 19. století, kdy zde vznikl odbor, shromažďující etnografický materiál pro národopisnou a uměleckou výstavu ve Vsetíně v roce 1892. Výstava obsahovala hlavně národopisný materiál ukazující už tehdy mizející tradiční život na Valašsku, kdy dle dobového myšlení tato lidová kultura tvořila fundament kultury národní. Materiál z této výstavy byl využit na Národopisné výstavě v Praze plánované na rok 1895. Po skončení výstavy se přes úsilí členů odboru ve městě nepodařilo nalézt vhodné výstavní prostory a exponáty tak předaly tehdy již zaběhlému muzeu ve Valašském Meziříčí založenému roku 1884.  

Vsetín si musel na vlastní muzeum počkat do 14. února 1924 kdy bylo ve městě založeno muzeum na schůzi se starostou a dostalo název Vsacké okresní muzeum na Vsetíně. Vůdčí osobností, která stála u vzniku muzea, byl lékař František Sova, který se svou ženou Bibianou sbíral předměty místní lidové kultury, Mimo nich se výraznou měrou na jeho založení podíleli prof. Josef Válek, Bohumil Kříž, či Ing. Konstantin Novák. Základem muzejních sbírek se staly historické a národopisné předměty sesbírané manželi Sovovými. Tato sbírky byla tvořena bez koncepce dle zásady, že vše co je staré a má vztah k regionu by se mělo uchovat. Od roku 1925 byly sbírky zpřístupněny veřejnosti ve třech místnostech domu č. 135 v Palackého ulici, ale toto řešení bylo provizorní. Hlavně mladší členové spolku usilovali o vybudování stálé expozice. K tomu se ale nedařilo domluvit vhodné prostory ani finance od městské rady. Muzejní spolek tak svou aktivitu dočasně nasměroval spíše k realizaci národopisných slavností konaných ve Vsetíně v roce 1930 a k vydávání vlastivědného časopisu Naše Valašsko.

V roce 1932 propůjčila městská rada muzeu na dobu tří let několik místností v prvním poschodí hospodářské školy na Horním náměstí. Zde vznikla první skutečná expozice, kterou instalovali výtvarníci Karel Langer a Antonín Strnadel. Expozice byla zaměřena na národopis, doplňovaly ji dokumentární fotografie Richarda Pavlíka a Josefa Válka, společně s kresbami místních výtvarníků. Na žádost města byl 4. listopadu 1934 ustanoven Muzejní spolek. Vzhledem k pokročilému věku doktora Sovy se vůdčí osobností spolku a hnacím motorem jeho aktivit ve 30. letech stal profesor Josef Válek. Avšak kvůli plánované stavbě Okresního úřadu muselo muzeum roku 1935 opustit budovu Horního šenku, který byl následně zbořen a sbírky provizorně uložit v různých objektech po městě, čímž došlo k jejich rozdělení na dobu deseti let.

V roce 1937 dostal spolek příslib od města Vsetín, že pro umístění muzea a archivu bude určena budova bývalé Staré radnice na Horním náměstí. Ta ovšem musela projít nejdříve rekonstrukcí, do níž následně zasáhla válka a muzeum se tak dočkalo vlastní budovy až po osvobození. Na počátku války dosáhl muzejní 138 spolek členů největšího počtu za dobu své existence, jeho činnost ale byla utlumena vzhledem k protičeské kulturní politice nacistů. Ač muzejní sbírky zůstávaly za války nadále rozděleny a uloženy v nevyhovujících podmínkách (půdy, sklady) po budovách ve městě, kde trpěly vlhkem a plísní, přečkaly naštěstí válečné události bez větší fyzické újmy. V poválečném období už se začala odvíjet nová etapa historie muzea, kdy otevřelo ve městě stále expozice a získalo první stálé zaměstnance.  K historii vsetínského muzea je připravována výstava Stoleté muzeum, které bude na vsetínském zámku otevřena 24.3.2024.