Až do postavení železnice na Vsetín v roce 1885 hrála zásadní roli při dopravě dřeva z regionu řeka Bečva. Šlo na ní totiž plavit pltě, vory tvořené svázanými kmeny a trámy na které se ještě ukládalo řezivo. Plavba pltí probíhala každoročně při jarním tání, či za červnových dešťů. Byl to ve své době nejlevnější a nejrychlejší způsob jak dopravit dřevní hmotu vytěženou v lesích na místo odbytu.
K vázání dřeva do pltí docházelo na vazištích, zřizovaných u říčního břehu, nejlépe na místě s kamenným podkladem, aby se plť nestavěla v rozbahněné půdě. Zároveň se vaziště nacházela v blízkosti místa těžby dřeva či alespoň silnice, aby se materiál na pltě stihl navozit a dočasně uskladnit před začátkem plavby. Vsetín byl nejvýše položenou stanicí na Bečvě, odkud pltě k plavbě vyplouvaly. Vaziště se zde nacházelo na Dolním městě, poblíž pivovaru. Dále se pltě vázaly u Jablůnky, Ratiboře a Pržna. Pltě směřovaly po Bečvě do Valašského Meziříčí, odtud dále přes Přerov k Tovačovu, po Moravě do Hodonína, ale někdy se jejich cesta protáhla až do Vídně či Pešti. Dříví se tedy plavilo hlavně do oblastí s nedostatkem vlastních lesů nebo na místa jeho aktuální potřeby.
Plťařství mělo v regionu tradici už od 16. století, ale svého největšího rozmachu dosáhlo v 19. století, tehdy se ze Vsetína ročně plavilo až sto pltí. K rozvoji plťařství na Bečvě, dochází díky většímu hospodářskému využití místních lesů. Plavba původně probíhala pod dohledem vrchnosti, od 19. století se stala převážně soukromou záležitostí. Plťařství provozovali obyvatelé Jablůnky, Pržna a Růžďky, vesnic ležících v blízkosti středního toku řeky, kde byla stabilnější vodnatost a hloubka toku. Kromě Vsetínska plavili dřevo i na panství meziříčském, liptálském, hošťálkovském a kelečském. Poté, co Vsetín s okolním světem propojily koleje, plťařství postupně upadalo, až na počátku 20. století zaniklo úplně.
