Může být průmyslová architektura krásná? Není to jen "obal" na stroje? Odpověď není vždy jednoznačná, ale existují stavby, nad nimiž stojí za to žasnout, nebo se aspoň pozastavit. Takovou je i parabolická hutní hala stojící v areálu někdejších skláren ve Valašském Meziříčí. Hala byla ve své době technickým unikátem – má veliké rozpětí a uvnitř nenajdete jediný sloup. Je jednou ze dvou parabolických betonových hal v České republice, určených pro automatickou výrobu technického skla. Ta první byla postavena v letech 1947–1948 ve sklárnách Kavalier v Sázavě. Projektantem sázavské haly z přepjatého betonu byl Václav Knobloch a byla určena pro výrobu sialových trubic. Sázavská hala ještě nebyla dokončena a už se jednalo o tom, že se podobná postaví i ve sklárnách ve Valašském Meziříčí, kde také měla být zavedena výroba technického skla. Vedly se diskuze ohledně nedostatečného přezkoušení nové technologie její stavby, ale nakonec bylo v roce 1949 se stavbou započato. Jak se taková hala stavěla? Bez jeřábů, za použití panelu s přepjatého betonu a postupným svařování podle projektu maďarského architekta upraveného valašskomeziříčskými projektanty, bratry Augustinem a Janem Stiborovými. Na betonový základ se položily koleje, na ně bylo postaveno dřevěné bednění parabolického zastřešení a následně vylito betonem. Po vytuhnutí betonu se celá pomocná konstrukce (vzniklá za spolupráce s místními slévárnami) posunula a ve stavbě se pokračovalo. V hale pak byla vybudována (už šestá) sklářská pec a dvě linky na výrobu tažených trubic.
Parabolická hala přestala sloužit svému původnímu účelu v roce 2002, kdy sklárny ukončily svou činnost. Naštěstí se našel nový majitel, a i když už nemůže efektivně docenit přednosti celé stavby (na halu navazovaly konoidy osvětlené prostory pánvárny, skladů a dlouhá zpracovatelská hala), krásná technická památka má své nové využití. Ovšem v průmyslovém Krásně je více takových technických památek a ne všechny mají takové štěstí.
