Liptálský rodák – grafik a malíř Jan Kobzáň (1901‒1959) – byl za druhé světové války aktivním členem domácího odboje a zajišťoval zásobování partyzánského oddílu Pro vlast. Tato ilegální skupina se zformovala roku 1944 v Hošťálkové kolem uprchlých válečných zajatců ruské národnosti. Byla levicově orientovaná, odbojovou činnost skloubila s komunistickou propagandou a byla napojena na největší partyzánskou jednotku v protektorátu – 1. československou partyzánskou brigádu Jana Žižky na Moravě.
V podsbírce výtvarného umění Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně je uloženo 74 prací s partyzánskou tematikou z tvorby Jana Kobzáně. Soubor obsahuje převážně kresby tužkou, uhlem, rudkou, křídou, tuší či pastelkami (64). Podstatně méně jsou zastoupeny grafiky (1), malby (4) nebo reprodukce na pohlednicích (5). Dominují portréty – vesměs studijní skici – nad žánrovými scénami (2), návrhy pomníků partyzánů a osvoboditelů (3) či nad předlohami pro prapor partyzánské brigády Jana Žižky (2). Téměř polovina děl je datovaná, a to do roku 1945 (22), 1946 (12), 1947 (1) a 1954 (1).
U více než 50 % portrétních děl je známa identita portrétovaného (38), což značně zvyšuje dokumentační hodnotu kolekce. Nejčastěji zpodobovaným je sovětský důstojník tatarské národnosti Dajan Bajanovič Murzin – velitel partyzánské brigády Jana Žižky. Dále se v muzejní kolekci vedle Sovětů nacházejí i četné podobizny československých partyzánů, např. Jana Jurčáka z oddílu Pro vlast, Stanislava Miky – vedoucího skupiny mládeže Comandos v Liptále, velitele Jaroslava Paly ze vsetínské skupiny kolem Valentina Gáby, štábního kapitána Josefa Langa Skalského či štábního kapitána Žáka. Ojediněle jsou zastoupeny portréty partyzánek, konkrétně sester Olgy a Jiřiny Františákových nebo Blaženy Elšíkové.
Nejvíce Kobzáňových děl s partyzánskou tematikou bylo do muzejní sbírky pořízeno v letech 1974 (12), 1975 (33) a 1978 (9), a to v souvislosti s přípravou nové muzejní expozice ve vsetínském zámku (1975) a ve vazbě na soudobou, ideologicky motivovanou dokumentaci partyzánského hnutí v regionu. Jednalo se převážně o nákupy z majetku Kobzáňovy rodiny – od jeho syna Mladena a vdovy Mlady. Část děl byla zakoupena i v Díle Olomouc, např. dvě malované scény – schůzky partyzánů u Jurčáků a Kobzáňů – žánrově výjimečné práce, dovedně zachycující atmosféru ilegálního setkání.
V době normalizace se cílenou sbírkotvornou činností a soupisem Kobzáňových prací zabývala nová odborná pracovnice vsetínského muzea Vanda Sovadinová (po sňatku Kolmačková), která u Mlady Kobzáňové navíc zjišťovala okolnosti vzniku portrétních děl. Dle manželčiných vzpomínek kreslil Jan Kobzáň většinou přímo v prostředí partyzánských štábů, a to podle živých modelů. Údajně portrétoval pouze „lidi s krásným charakterem“, o jejichž morálních kvalitách nepochyboval, načež s některými z nich navázal dlouhodobá přátelství.
Při portrétní tvorbě se Jan Kobzáň soustřeďoval především na tvář portrétovaného, přičemž mistrně zachytil osobité rysy i výraz, v němž se zračí povaha modelu. Po válce portrétní galerii partyzánů ještě doplňoval, resp. dle původních skic vytvářel kopie či podobizny reprezentativnějšího rázu (např. olejomalba Major Murzin, inv. č. 15555, sbírka Muzea regionu Valašsko, Vsetín).
Některé práce z muzejního souboru Kobzáňových děl s partyzánskou tematikou (14) jsou součástí rázovitého díla normalizačního období, které je jedním z dokladů tehdejší apoteózy partyzánského odboje. Jedná se o rukopisnou veršovanou „kroniku“, kterou roku 1979 sepsal a sestavil publicista Eduard Šulák, zaměstnanec vsetínské zbrojovky. Autor ji věnoval k 20. výročí úmrtí Jana Kobzáně, přičemž tohoto „zbojnického“ a „partyzánského“ malíře poněkud neumělými verši opěvoval: „On chlapce k horám volal a partyzánům i pomáhal. A z malířů byl jediný, kdo nám nakreslil hrdiny.“ Závěrem lze jen dodat, že Jan Kobzáň upřímně věřil ve spravedlivý boj za svobodu a v romanticky zidealizované až naivní představě lidových hrdinů mu splývali partyzáni s valašskými rebely i zbojníky.
