Ve Vsetíně vznikla během roku 1944 partyzánská skupina kolem Valentina Gáby (krycí jméno Jonáš), rodáka ze Šumperku a jeho přátel z místního sportovního klubu. Velitelem organizace byl zkušenější Jaroslav Pala (přezdívka Jarda 7), který měl přímé spojení na štáb partyzánské brigády Jana Žižky. Gába byl jeho zástupce a stal se velitelem části partyzánů, kteří působili ve Vsetíně poté, co se Pala musel po vypálení Juříčkova mlýna v dubnu 1945 ukrýt v horách. Skupina se rozrostla na dvacet členů a během září 1944 až března 1945, podnikla několik přerušení drátů telefonního vedení, přepady osamělých německých hlídek pro účely získání zbraní. Největší akcí skupiny se stal přepad vsetínského tabákového skladu 20. dubna 1945, při kterém bylo získáno kuřivo pro partyzány. A hlavně se členové skupiny velkou měrou podíleli na organizaci a realizaci vsetínského povstání.

Realizace povstání byla zahájena poté, co 4. brigáda 1. československého armádního sboru vstoupila 2. května na území Moravy přes Papájské sedlo. Organizaci povstání a velení měli na starosti Valentin Gába, Karel Vaňek za organizaci Pro Vlast, strážmistr Miroslav Klimek a profesor Josef Sláma, který řídil místní studenty. Hlavní zainteresovaní se sešli v noci na 4. května na schůzce u stolaře Rudolfa Kleina v ulici na Hlásence. Zúčastnění se rozhodli, že ráno jednotlivé skupiny odbojářů vstoupí se zbytky německých jednotek do otevřeného boje, naruší jejich obranu a připraví tak město pro příchod našich jednotek, které se v tomto čase nacházely v Ústí. Asi o půl osmé se začaly Vsetínem ozývat výstřely, tehdy povstalci začali přepadat a odzbrojovat malé skupiny německých vojáků. Byly to první akce povstání, které bylo zahájeno dle domluvy v 8 hodin zvukem sirény.

Povstalci z Gábovy skupiny vnikli do Sokolovny, kde se jim část vojáků vzdala a část uprchla. V hostinci U Marečků se němečtí vojáci postavili povstalcům na houževnatý odpor. Po osmé hodině probíhaly přestřelky po celém městě. Povstalci zajistili palebnými postaveními oba mosty přes Bečvu a kontrolovali většinu Dolního města. Německému oddílu s děly se před polednem podařilo vyčistit od povstalců Horní město a Sychrov a Palackého ulici, čímž uvolnili cestu směrem na Valašské Meziříčí. Dolní město drželi povstalci až do poledne a zamezovali průchodu nepřítele přes něj, jen na menších úsecích (U Marečků, Panská zahrada) se nadále bránili němečtí vojáci. Německé velitelství mezitím přivolávalo pomoc z okolí. Zároveň nechalo zajmout rukojmí z části města Ohrada, Luh a Smetanovy ulice. V rozhlase na jeho příkaz vyhlásili, že pokud se povstalci nestáhnou, budou rukojmí popravení. Střelba poté začala částečně utichat a před polednem dorazili německé posily, většinou se jednalo o příslušníky SS.  Ti pronikali do jednotlivých domů a vyváděli z nich muže i ženy jako rukojmí. Celkem jich nakonec ve stodolách Pod Pecníkem Němci shromáždili kolem 140. Naštěstí zde zasáhl poručík četnictva Arnošt Bartoš, který přesvědčoval Němce, že povstání mají na svědomí partyzáni z hor a ne obyvatelé města. Velitelé tedy rozhodli popravu odložit o hodinu, aby si Bartošovo tvrzení ověřili, což rukojmím zachránilo život.

Po poledni střelba ve městě utichla. Po příchodu německých posil byli povstalci nuceni opustit své pozice na Dolním městě. Část se jich schovala v úkrytech v domech, většina včetně Valentina Gáby se stáhla na kopec Žamboška. Gába odtud vyslal spojky Jiřího Palu a Miroslava Čempelu s žádostí o pomoc československým jednotkám. Na základě jejich informací se velitelé 4. brigády rozhodli urychleně provést útok. Automatčíci 9. pěšího praporu, kteří vyrazili z Janové, pod vedením partyzánů obchvatem zdolali německé pozice na Lysé hoře u Žebračky a následně se dostaly na svah Dílů. Od Ústí převáděly povstalecké spojky lesem 7. úderný prapor na kopec Bečevná. Odsud vojáci zahájili útok na město v 16 hodin a postupovali přes nádraží do centra Dolního města. Zde likvidovali poslední ohniska německého odporu u gymnázia, nemocnice, v Panské zahradě a na Ohradě. Už v 16:30 obsadili most a k němu přilehlé ulice Pod Zakopaniců a Palackého. Přibližně v této chvíli zahájil svůj útok na Horní město i 9. pěší prapor, zde se nesetkal s větším odporem, jelikož Němci se odsud nedlouho předtím stáhli. Hlavní německé síly začaly už dříve vzhledem k rostoucímu tlaku československých jednotek, opouštět pozice Pod Pecníkem. Přes Horní město se stahovali směrem k Jablůnce, krytí živím štítem rukojmích. 

Město bylo osvobozeno a postupně do něj přijížděli další vojáci ze 4. a 1. československé brigády. Ve všeobecné radosti z osvobození města se v ulicích začali objevovat civilisté s československými vlajkami a vojákům se od nich dostalo velmi srdečného přivítání, dívky je častovali květinami a jídlem muži láhvemi alkoholu či cigaretami. Ve městě se rozezněly na počest osvobození zvony. Ač slabě vyzbrojeným, podařilo se odhodlaným povstalcům složených z různých odbojových skupin narušit Německou obranu města a hlavně zabránit jeho větší destrukci.