V pátek 15. listopadu zemřela významná vsetínská rodačka, česká ikona papírových vystřihovánek – paní Kornelie Němečková (nar. 5. 7. 1932). Bytostná výtvarnice, moudrá, pokorná a laskavá žena, která po celý život chovala v srdci lásku k lidové kultuře a folkloru a měla porozumění pro hravý svět dětí.

Mezi lety 1949–1953 studovala obor návrhářství a modelování obuvi na zlínské a posléze na uherskohradišťské státní uměleckoprůmyslové škole. Se svým spolužákem a manželem, sochařem Zdeňkem Němečkem se v padesátých letech usadila v Praze. Po ročním studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde navštěvovala ateliér oděvního výtvarnictví, pracovala krátce jako návrhářka obuvi a galanterních doplňků v pražském družstvu Obuna. Následně působila jako volnočasový výtvarný pedagog a předávala dětem znalosti výtvarných technik a materiálů užívaných v lidové kultuře. Od svých třiceti let se pak plně věnovala volné i užité tvorbě jako svobodnému povolání.

Celý svůj tvůrčí život zasvětila zejména vystřihovánkám, které doslova objevila na konci padesátých let a zůstala jim věrná téměř až do svých devadesátin. Přejala je z lidové kultury a povýšila na umění. Inspirovala se lidovými vystřihovánkami z moravského, slovenského a polského prostředí (Luhačovské Zálesí, goralská vesnice Ždiar, Zakopané). Tuto specifickou výtvarnou technikou uplatnila jak při tvorbě komorních obrazů, tak i v návrzích ilustrací do knih a časopisů, na plakátech, pozvánkách, přebalech hudebních alb, poštovních známkách, novoročenkách, exlibris, pamětních listech, blahopřáních apod. Zásluhou publikovaných děl a animovaných vystřihovánek použitých v dětských pořadech – televizní znělce Zpívánky (1984) a v krátkých filmech Toman a lesní panna (1977) a Holoubek (1981) – se její poetické a dekorativně kultivované dílo dostalo do povědomí široké veřejnosti a získalo na popularitě.

Vedle papírových vystřihovánek se Kornelie Němečková věnovala krátkodobě i dalšímu z lidových výtvarných projevů – podmalbě a touto malířskou technikou vytvořila pozoruhodná díla určená zejména dětem. Naopak dlouhodobě se coby textilní výtvarnice zabývala textilními kolážemi (od konce 50. let do roku 2002) a tvorbou netkaných tapiserií aradecor (1972–2012).

Po stránce tematické čerpala ve svých vystřihovánkách jak z poetiky světa dětství, tak z valašské (či slovácké) lidové kultury a folkloru. V její tvorbě se zrcadlí autorčin hluboký vztah k rodnému kraji a jeho tradicím, který prostřednictvím idylicky laděné tvorby předávala dál (ilustrovala např. Nezdařilovu básnickou sbírku Horní chlapci či trilogii pověstí z Velkých Karlovic od Heleny Mičkalové).

Umělkyně se ráda navracela do svého rodiště, kde prezentovala své dílo na výstavách a kde po sobě zanechala trvalou stopu v podobě loga Mezinárodního folklorního festivalu Vsetínský krpec. Za své celoživotní zásluhy byla oceněna udělením čestného občanství města Vsetína (2008). V letech 2018 až 2019, při příležitosti uspořádání výstavy Kornelie Němečkové v Muzeu regionu Valašsko, věnovala výtvarnice vsetínskému muzeu rozsáhlý a výjimečný soubor svého díla. Díky jejímu velkorysému daru spravuje Muzeum regionu Valašsko největší a nejucelenější kolekci autorčiny tvorby ve veřejných i soukromých sbírkách České republiky.

Milá paní Kornelie, děkujeme za Vaši přízeň a přátelství, za důvěru, s níž jste nám svěřila své jedinečné výtvarné dílo, i za radost a hřejivý úsměv, které jste štědře rozdávala.