Zlínský kraj je domovem množství ohrožených druhů hmyzu. Na těchto stránkách jsme se již věnovali třeba motýlům, kteří jsou závislí na lidské péči – hlavně sečení a pasení luk. Jak jsou na tom ale typicky lesní druhy? Dopadá na ně nějak lidská činnost? Dnes nahlédneme do života jednomu brouku s velmi speciálními nároky. Je to totiž obojživelný brouk – střevlík hrbolatý (Carabus variolosus).
Je chráněn jak zákony v ČR, tak i systémem NATURA 2000. Dorůstá délky cca 3 cm. Je snadno rozpoznatelný díky černým zvrásněným krovkám, které napodobují hnijící číšku bukvice ve vodě. Toto jej dobře chrání skoro před všemi nenechavci, ostatní zaplaší stříknutím smrduté žíraviny. Proč si střevlík „vybral“ k napodobování zrovna číšku bukvice? Z jednoduchého důvodu – žije totiž u lesních potůčků a bažinek hlavně v listnatých a smíšených horských lesích. V monokulturních smrčinách skoro nežije, nemá zde dost potravy a nemnoží se zde.
Brouci jsou aktivní hlavně v noci. Během horkých letních dnů se ukrývají pod kameny či větvemi přímo v potůčcích, kde se dokáže i potápět a chodit při lovu po dně. Když přes den prší, čile běhají i přes den. Loví dešťovky, vodní hmyz a korýše, troufnou si ale i na pulce žab či larvy mloků. Žere i slimáky a mršiny malých savců. Naše výzkumy v terénu mezi léty 2006 až 2022 ukázaly, že je to velmi vhodně vybraný deštníkový druh pro ochranu malých vodních toků – až po jejich prameny.
Brouk se nerad vzdaluje od potoka či vlhkých míst. Jeho migrační možnosti jsou ale překvapivě velké. Při výzkumech v Rajnochovicích jsme se studenty zjistili, že se brouci, které jsme individuálně označili, během pár týdnů přesunuli až o vyšší stovky metrů. Rekordman skoro o kilometr.
Střevlík často využívá trouchnivějící kmeny listnatých i jehličnatých stromů ke kuklení larev či přezimování dospělců. Nejčastěji se jedná o kmeny částečně ponořené do vody. Pomoci se mu dá ponecháním nehodnotného dřeva k zetlení u potoků. Dospělí brouci jsou v přírodě aktivní od dubna do října.
V minulosti žil i v Čechách, dnes žije pouze na Moravě. Najdeme jej v pásu pohraničních pohořích a Oderských vrších. Jeho areál končí bezlesou bariérou Moravské brány, kde není schopný překonat řeku Moravu. V Javornících a Beskydech se vyskytuje takřka plošně, druh byl při monitoringu zjištěn na 66 % území. V posledních letech střevlíka intenzivně hledáme a existuje jen málo polí síťového mapování, kde bychom jej nenalezli. Z Moravy je nyní známo do roku 2023 celkem 1274 nálezů, z toho ze Zlínského kraje skoro polovina, tj. 590 nálezů.
Přesto jej nenajdeme ovšem tak často jako v minulosti. Na vině je změna druhové skladby našich lesů a příliš velké paseky, které při těžbách vznikají. Výsadba smrku vytlačila brouka až do posledních útočišť – starších listnatých porostů. Vzácně byl sice nalézán i ve smrčinách, byl to ale vždy les vysázený na pasece po bučině. Brouci tu, dokud zmlazují bukové semenáčky, asi nějaký čas přežívají, postupně se však vytratí.
Střevlík hrbolatý tak naštěstí není bezprostředně ohrožený. Proces změny druhové skladby lesů totiž běží již více než stopadesát let a plocha druhem obývaná se výrazně zmenšila. Stále je však dostatečná pro jeho přežití nejen ve Zlínském kraji. Co jej ale nyní ohrožuje po holosečném hospodaření a sázení jehličnanů nejvíc, je klimatická změna. Tato může přinést drastické změny ve vodním režimu malých potůčků a bažinek. Pokud by vysychaly a neudržely vodu celý rok, zvláště když tečou přes velké v létě vyprahlé paseky, stanou se pro střevlíka hrbolatého neobyvatelné. Řešením je razantně zmenšit plochy pasek a zavést výběrné hospodaření na co největší ploše s neoddiskutovatelnou povinností ponechávat kvůli mikroklimatu na pasekách solitérní dřeviny či jejich skupiny až na dožití!
