Ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy pokračujeme ve výzkumu zaniklých středověkých vesnic na Vsetínsku a Zlínsku. V roce 2026 jsme se vrátili na lokalitu „Stará Choryně“, kde probíhá druhá sezóna archeologického výzkumu. Zatímco o loňských objevech, včetně pece na výpal keramiky a dalších výrobních a zásobních objektů, jsme již informovali, letošní etapa přinesla nové objekty, a tedy i nové podněty k zamyšlení.
Příběh Staré Choryně však sahá mnohem dál než k samotným archeologickým objevům. Historické bádání o minulosti obce totiž nabízí množství informací, které nám umožňují doplnit a lépe interpretovat získané archeologické poznatky.
Choryně patřila k významným sídlům regionu již ve 13. století. Tehdy se dostala do rukou Mikuláše, blízkého spolupracovníka olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku, jednoho z nejvýznamnějších podporovatelů kolonizace na Moravě. Bruno se podílel na zakládání měst a hradů a usiloval o hospodářský rozvoj biskupských držav. Mikuláš v jeho aktivitách pokračoval a podílel se na osídlování širšího okolí. Založil Brňov a pravděpodobně také několik dalších vesnic v regionu. Aktivní byl zejména v závěru 13. století, kdy zastával mimo jiné také funkci purkrabího na hradě Šaumburk. V písemných pramenech se naposledy připomíná roku 1307, kdy uzavřel smír s biskupem Janem z Valdštejna po konfliktu, během něhož odmítal uznat jeho autoritu. Jeho majetky a některé správní funkce následně převzal syn Frank. Právě s ním můžeme pravděpodobně spojit jednu z nejzajímavějších událostí v dějinách Choryně – přesun původní vesnice z polohy na Chorynské stráži do místa, kde stojí dnešní obec.
Na základě předběžné analýzy keramických nálezů můžeme existenci objeveného výrobního areálu datovat přibližně do období od druhé poloviny 13. do první poloviny 14. století. Lokalitu opakovaně ohrožovaly sesuvy půdy, které mohly být jedním z důvodů přestěhování vesnice do bezpečnější polohy. Časová shoda mezi zánikem původního sídla a obdobím Frankova působení činí tuto hypotézu zajímavou, přímý důkaz o jeho roli však zatím nemáme.
Významným svědectvím o životě zdejších obyvatel je již zmíněná keramika. Letošní výzkum přinesl další mimořádně početný soubor nálezů z prostoru objektu, který mohl sloužit jako přístřešek nebo jiná lehčí nadzemní stavba. Zde zaujme především velké množství rozměrných keramických fragmentů, převážně hrnců s bohatou a rozmanitou výzdobou. Svým charakterem odpovídají keramice nalezené již v okolí pece a mohly by představovat produkty místní dílny. Na rozdíl od nálezů z prostoru pece však mezi nimi chybí nádoby deformované žárem. Velikost fragmentů a jejich koncentrace mohou pomoci lépe pochopit využití zkoumaného objektu i souvislosti mezi jednotlivými částmi výrobního areálu. Zdejší keramika vyniká kvalitním zpracováním a bohatou výzdobou, která v některých detailech překonává dosud známé nálezy z okolí, a to dokonce i soudobé nálezy z městského prostředí dnešního Valašského Meziříčí. Podrobné zpracování souboru by proto mělo přinést nové poznatky nejen o místní řemeslné výrobě, ale také o kontaktech středověké Choryně s dalšími oblastmi.
Stará Choryně tak není pouze archeologickou lokalitou, ale také místem, kde se propojují hmotné nálezy s konkrétními historickými osobnostmi. Druhá sezóna výzkumu postupně doplňuje obraz středověkého sídla, jeho řemeslné výroby i proměn osídlení. V rámci širšího projektu budeme pokračovat průzkumem dalších zaniklých vesnic, zejména v okolí Zubří a Oznice.
