Tyto prázdniny jsou pro nás, archeology Muzea regionu Valašsko, velice zajímavým, i když náročným obdobím. Nové naleziště v Choryni nám totiž nabídlo unikátní možnost nahlédnout do existence vrcholně středověké vesnice. Přesnou polohu této lokality kvůli její ochraně neprozradíme, protože, i když jsme téměř u konce s jejím výzkumem, pořád nám zbývá odkrýt jeden nebo dva objekty.

Na zkoumané ploše bylo zachyceno 18 objektů, které jsme rozdělili do několika typologických skupin. Nejméně zajímavou skupinu představují amorfní, plytké jámy, které zřejmě jednorázově posloužily jako místo pro uložení odpadu nebo jako zdroj jílu pro stavební a výrobní procesy probíhající na lokalitě. Další skupinu představují zásobnicové jámy, které sloužily k ukládání obilovin – typické je pro ně úzké hrdlo a následné široké, vakovité rozšíření. Dále jsou doloženy různě tvarované jámy, které spojuje výrazné zastoupení popela v jejich zásypu. Jde tedy o objekty, ve kterých probíhaly činnosti vyžadující použití ohně. Zatím nedokážeme určit funkční využití jednotlivých jam, ale předpokládáme, že podrobná analýza jejich zásypů nám pomůže rozpoznat využití alespoň některých z nich. Výjimku tvořil objekt nacházející se na úplném okraji lokality – díky jeho specifickému tvaru a abnormálnímu množství v něm nalezené defektní keramiky jsme přesvědčeni, že jde o keramickou pec.

Mezi početnými movitými nálezy jasně dominuje právě užitková keramika. Jde převážně o lokální, redukčně vypalovanou (tj. s omezeným přístupem vzduchu) produkci. I když typologicky jde o poměrně chudý soubor s výrazně převládajícím zastoupením hrnců, již na první pohled zaujme jeho tvarová a zejména dekorační pestrost. Právě výzdoba je velmi variabilní a doloženy jsou i složité motivy, které nejsou v regionu známé. Mimo hliněné výrobky pochází z lokality několik železných předmětů – za zmínku stojí dva nože – a také kamenné předměty, mezi nimiž převládají brousky a křesací kameny.

Co se týče datování této lokality, kterou zatím interpretujeme jako výrobně-skladovací areál vrcholně středověké vesnice, vycházíme hlavně z předběžného rozboru keramiky. Nejstarší objekty existovaly již kolem poloviny 13. století, nejvíce z objevených objektů je možné doložit k přelomu 13. a 14. století a zánik lokality je možné spojit s polovinou 14. století. Vzhledem nálezovým okolnostem předpokládáme, že vesnice nezanikla násilnou cestou, ale že se lidé prostě přesunuli na místo, kde stojí dnešní obec Choryně.

Výzkum lokality bude pokračovat exkavací posledních neprozkoumaných objektů a po jejich dokumentaci (kromě základních metod zde používáme i lidarové skenování) přistoupíme k analýze movitých nálezů, která zpřesní naše prvotní teorie o tomto zajímavém místě. Již nyní však můžeme říct, že minimálně nálezy keramiky výrazně promluví do poznání hrnčířské produkce na východní Moravě ve vrcholném středověku.